Dírková komora - Pinhole Camera

> Dírková komora - Pinhole camera > Holizont2 - rotating panoramic pinhole camera

HOLIZONT 2 - rotační panoramatická dírková komora

HOLIZONT 2 - rotating panoramic pinhole camera

druhý pokus / second attempt

(sepsáno v květnu 2024)

Bednax Holizont 2

Před osmi lety (2016 - kruciš, to to letí) jsem uvedl do chodu svou první rotační panoramatickou dírkovou komoru. Měla četné nedostatky. Ukázalo se třebas, že brzdit zpuchřelou kladkou z páskového magnetofonu krycí papír filmu navíjejícího se na cívku poháněnou přes kluznou spojku zní nadějně, ale v mém provedení to nefunguje. O pár let později se v mém okolí vyskytla 3d tiskárna a mohl jsem se díky ní pustit do nové etapy této ptákoviny.

interier horní části

Novou verzi jsem uvedl do provozuschopného stavu koncem roku 2019. Je dvoudílná, obě části jsou 3d tištěné z PLA. Ve spodní části je elektronika a pohon. Horní, otočně nasazená na spodní, je potom vlastní dírkovou komorou.

Chtěl jsem se vyhnout nepříjemnostem s konstantní rychlostí posuvu filmu a rozhodl jsem se proto navíjet film na větší průměr, než je klasická cívka. Říkal jsem si, že dírková komora je stejně od přírody neostrá a že tedy drobný nesoulad (proměnlivé) rychlosti posuvu filmu (způsobený změnou průměru navíjecí cívky předchozími vrstvami filmu a krycího papíru) s rychlostí danou otáčením komory a vzdáleností dírky od filmu nebude mít na ostrost výrazný vliv. Praxe ukázala, že v omezené míře tento předpoklad platí. Rozdíly mezi jednotlivými za sebou následujícími snímky však jsou patrné.

navíjecí špulka

Realizace vycházela z požadavku dostat na svitkový film čtyři záběry 360 stupňů a z dostupného materiálu pro převod. Vzhledem ke smyslu otáčení navíjecí cívky není možné použít ozubená kola (když nechci vkládat třetí) a použil jsem tedy ozubený řemen. K dispozici jsem měl kola 60 a 32 zubů, spolu s průměrem navíjecí cívky 28mm a vzdáleností dírky 28.5mm to celkem vyšlo.

Závěrku jsem moc neřešil - knoflík, jehož otočením se za dírku nasune kousek plechu.

prej závěrka

V základně je zdroj pohybu, tedy krokový motor se šnekovým převodem 1:10, a nějaká ta elektronika: Arduino s displejem, řídící obvod motoru a napaječ, upravující napětí ze dvou lithiových baterek na potřebné hodnoty. Činnost pohonu se ovládá dvěma palcovými přepínači a dvěma tlačítky. Horním přepínačem se nastavuje expozice (v rozsahu ekvivalentu 2s - 1/250s pro f/16) a dolním úhel záběru (180, 270, 360 stupňů a manuál). Utopené tlačítko slouží k založení a předčasnému vytočení filmu. A druhé tlačítko je spoušť.

vnitřnosti spodní části

Co v tom dělá Arduino? Posílá řadiči motorku šťouchy a počítá je. A hlídá, kolik poslalo šťouchů a kolik ještě zbývá, než dojde film. Umí automaticky přetočit čerstvě založený film na začátek prvního snímku a přidává na konec expozice kousek rychlého posunu, takže vznikne málo exponovaný proužek a je poznat, kde končí jeden snímek a začíná druhý. A když dojede film na konec, vytočí ho na navíjecí cívku (bez ohledu na to, co máte nastaveno).

Automatická závěrka? Ne, ta tam není. Dostat elegantně a spolehlivě dva dráty zdola nahoru není jednoduché. Takže namířit, otevřít závěrku, stisknout knoflík. Jo, a snímač světla a automatická úprava expozice tam taky není, přestože "by to šlo" (jasně, víc různě namířených čidel a spočítat trend a podle zadané citlivosti filmu rovnou posílat šťouchy motorku - máte možnost!).

Kromě uvedené měnící se rozmazanosti to má ještě další mouchy - vím o nich a vím, jak na ně. Ale nevyženou se jednoduchou úpravou stávajícího stroje.

Základní parametry:

Citlivý materiál: svitkový film 120

Dírka: 0.25mm, obrazová vzdálenost 28.5mm, světelnost 114

Úhel záběru: vertikálně cca 90 stupňů, horizontálně až cca 1500 stupňů

Expozice: 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250s pro f/16

Trvání jedné otáčky: 16-8000s (možná to baterky ustojej, zatím jsem nezkoušel)