Cestopisy

Sicilie - pár slov o kempech

Někde se holt spát musí. Výběr typu ubytování záleží na mnoha faktorech: na věku, stavu konta, pohodlnosti či změkčilosti, odvaze či dobrodružnosti... Protože nepatříme k těm, kteří vylezou v Palermu z první třídy tryskáče, seberou svůj Echolac, půjčí si u Herze bavoráka a jedou se ubytovat do pronajaté vily s plným servisem, a na druhé straně ani k těm, kteří večer zalehnou tam, kam právě dostopovali (což ale může často znamenat spát na jednom místě - nezdá se, že by autostop na Sicilii byl populární, alespoň my jsme žádné stopaře nepotkali ), nezbývá nám, než se porozhlédnout po nějakém tom kempu.
Při průjezdu Itálií to nebyl velký problém. Vytipovali jsme si předem místa nocování tam, kde byly v Shellu značené kempy a vždy se nám je podařilo najít.
Na Sicilii už to bylo o něco slabší. Mapa (přesněji Carta Generale d'Italia, Foglio 10, Sicilia, 1:200000, Marco Polo a Istituto Geografico DeAgostini, 1996, zakoupena v Kiwi v Praze v r. 2000) se ukázala jako zcela dementní v mnoha ohledech. Nejen, že dálnice na severním pobřeží, označená termínem dokončení XII.1998, stále ještě neexistuje, že nadjezdy a podjezdy jsou leckde ve skutečnosti úplně jinak než na mapě (což ztěžuje orientaci v noci), že nesedí čísla silnic, že silnice vyznačené na mapě neexistují (východní pobřeží Capo San Vito), ale ani kempy nejsou tam, kde je inzeruje mapa, a ty, které fungují, nejsou zase na mapě. Takže místo kempu najdete privátní klub a ostrahu u závory. Italové nad tím jen pokrčí rameny: Víte, ona v Itálii není celostátní organizace, která by sbírala a aktualizovala údaje o kempech, takže v mapách je jen něco a údaje jsou zastaralé.
Na dálnicích nebo nových rychlostních silnicích ukazatele na kempy těžko najdete. Je třeba sjet na starou silnici a dávat pozor.
Způsob účtování ubytování byl ve všech kempech, které jsme navštívili, stejný: Něco za osobu (8-12000), něco za stan (6-12000), něco za auto (tak 5000). Pozor, nepárujte nízké ceny s nízkými a naopak! Někde bylo víc za lidi (10) a míň za stan a auto (5+5), jinde naopak. V průměru to dělalo za auto se čtyřmi osobami a stan okolo 50000 lir denně.
Úroveň kempů se samozřejmě také liší. Většina je zařízena na 'italskou dovolenou', tedy na rozsáhlé rodiny s gigantickými stany nebo obytnými přívěsy, koberci před stanem, televizí, grilem a lednicí. V mnoha kempech je restaurace, případně nějaký ten obchod, kde se dá koupit jídlo a pití, v těch větších bohužel také diskotéka (do půlnoci pro děti, od půlnoci pro dospěté) nebo jiný zdroj nočního hluku.
Na východním pobřeží, které je velice navštěvované, jsou kempy velké a přeplněné. Bývají dál od břehu a nemají přímý přístup na pláž. Pár dní jsme strávili v kempu u Giardini Naxos. Sám kemp nebyl nejhorší, stromy chránily před sluncem a kde nebyly stromy, byla asi čtyři metry nad zemí natažena zelená průsvitná tkanina. Příjemné. To, že mnozí sousedé odjížděli večer do města, vraceli se ve dvě a pařili až do svítání, už tak skvělé nebylo, stejně jako dvacetiminutová cesta k moři. Na pláži bylo pěkně husto a v moři plavaly nějaké chuchvalce, voda ale vypadala jinak čistě. Asi tak tři hodiny. Potom ale chuchvalců přibývalo, voda začala opalizovat a vydávat charakteristický odér žumpy. Dezinfikoval jsem se zvenku i zevnitř až do večera.
Potom jsme to zkoušeli víc na jihu, pod Syrakusami. Kemp ve Fontane Bianche byl přeplněný, svažitý, daleko od vody, uprostřed turistické aglomerace a navíc drahý, takže jsme to zkusili ještě dál a měli jsme štěstí: u Avoly jsme narazili na maličký 'rodinný' kemp Paradiso del Mare, zastíněný, s pláží a romantickým útesem. Mínus? Pro nás snad jen nedokonale odsolená voda ve sprchách a dohromady jeden kohoutek s pitnou, zato ale v noci klid.
Nejhrůznějším zážitkem byl kemp Kamemi u Secca Grande, jižně od Ribery na jižním pobřeží. Dorazili jsme tam po dlouhém marném hledání už za tmy. Byl tu bazén, kurty, restaurace, diskotéka a nevím co všechno ještě. Většina plochy vyhražena pro dlouhodobé pobyty (koberce a televize), pro chudáky s malým stanem tu měli jen parkoviště a u něj uzounký pruh hrbaté a kamenité udusané hlíny u plotu. Na tento kemp se rovněž vztahuje prohlášení o diskotéce do tří v noci, po které si některé skupinky vybraly bezprostřední okolí našeho stanu k popíjení, debatám a hře na kytaru. Ve čtyři jsem již musel přikročit k jejich rozhánění za pomoci nastartovaného auta a dálkových světel.
Zato následující den jsme měli štěstí a nalezli jsme nejlepší kemp na Sicilii (alespoň podle slov Rakušana, který byl na Sicilii již po desáté a od chvíle, kdy našel tohle, jinam nejezdí). Čistý, klidný, s obchůdkem a restaurací, východ přímo na pláž, tam písek, čistá voda a dost místa. Ale neřeknu vám, kde to bylo, protože byste se tam všichni nahrnuli a bylo by po idylce. A nebo... No, tak dobře: Palma sul mare, jižně od Menfi. Z Menfi je směr značen.
No, a posledním kempem na Sicilii byl ten na Capo di Milazzo. Byli jsme tam jen krátce, na konci srpna skoro sami. Šlo to.
Na divoko? Určitě by to šlo. Večer zapadnout mezi olivovníky a za svítání zmizet. Hlavně v jižní a západní části Sicilie, na východním pobřeží, mezi Messinou a Syrakusami, je příliš hustá zástavba. Problém je spíše voda.