home

Cestopisy

> Cestopisy > Jordánsko > Dead Sea

Jordánsko 2019

Herodův hrad v Mukawiru, Mrtvé moře, Šobak

Mrtvé moře
Následujícího dne jsme opustili Dům poutníků a zamířili k Mrtvému moři. Vybrali jsme si cestu na jihozápad přes Ma`in. Osídlenou krajinu záhy vystřídaly vyprahlé žluté svahy kopců, otevřely se výhledy na Mrtvé moře a než jsme úplně sjeli z hor, odbočili jsme doleva do údolí Ma`in (Wadi Ma`in). Na dně hlubokého údolí jsou termální prameny Hammamat Ma`in a vysoký vodopád – bohužel v areálu hotelu.
Wadi Ma`in
Cena za vstup 15JD za osobu nám připadala vysoká, tím spíše, že jsme se chtěli jen podívat a nepožívat dobrodiní blahodárného máčení ve vodě. Přejeli jsme most a vystoupali na protější stranu údolí. Jestli na dně údolí v blízkosti vody byla nějaká zeleň, ve svahu už byla země vyprahlá a vegetace, pokud nějaká, pak spálená sluncem. Minuli jsme stany náhodně poházené po kamenité planině, lom, ze kterého se plazil náklaďák plně naložený čímsi černým. Zahlédli jsme také stádo ovcí a nebylo nám jasné, čím se tu živí. Na konci stoupání jsme v liduprázdné vesnicí Mukawir odbočili na cestu končící prázdným parkovištěm a plátěným přístřeškem, kde bylo možné dát si čaj. Před námi byla homole zakončená zbytky zdí a dvěma sloupy.

Na tomto kopci stál Herodův hrad Machaerus
Stezkou a po schodech jsme sestoupili na prašnou cestu, která nás přivedla nahoru mezi rozházené stavební kameny a nízké zbytky zdí. Z Machaeru, hradu Heroda Velikého a jeho nástupce Heroda Antipy, toho zbylo velmi málo – byl stržen Římany už v roce 72. Byli jsme tu úplně sami. Krátce po nás sice dorazil autobus s turisty, nikdo se ale neměl k tomu jít za námi nahoru a spokojili se s výkladem na dálku. Nám mohl výklad dát jen vítr honící se po návrší - a výhled do dálky na Mrtvé moře výklad nepotřeboval. Tak tady dal podle pověsti Herodes Antipa neuvážený slib dceři své milenky, který vedl k nešťastnému konci proroka Jana Křtitele.

Machaerus
Když jsme se vrátili z prohlídky návrší s hradem, bylo už parkoviště dávno zase liduprázdné. Poseděli jsme ve stínu kousek pod ním, dívali se na hrad a vysušenou krajinu, ztrácející se v oparu, a jedli datle s bílým chlebem a čistou vodou. Biblický oběd na biblickém místě.

Vrátili jsme se stejnou cestou a sjeli na břeh Mrtvého moře. Stejně jako včera, i zde jsme občas míjeli jordánská strážní stanoviště, věže obsazené muži v uniformách s dalekohledy na očích. Poblíž jedné jsme zastavili, ale voják nahoře nám dal jednoznačně najevo, že máme pokračovat.

Usazeniny na břehu Mrtvého moře
Mrtvé moře vysychá, hladina ročně klesá o 70cm. Tlusté vrstvy usazených solí jsou již několik metrů nad hladinou. Příčinou je nedostatečný přítok. Voda Jordánu je používána k zavlažování polí. Prý tak končí až 95% vody. V polovině století má být moře vyschlé – pokud se neuskuteční projekt přivést vodu skrz Wadi al Araba z Rudého moře (proti čemuž odborníci protestují). Sestoupit na břeh se dá leckde, leč míst vhodných ke koupání je málo a těch, kde je sprcha, je ještě méně. Po smočení v moři máte kůži kluzkou a zdá se vám, že kapalina se nedá utřít. Omytí čistou vodou je nezbytné.

Oficiálně je koupání možné samozřejmě ve velmi dobře vybavených resortech v Sowaymě (Sweimeh) nebo na placených koupalištích (např. Amman tourist beach a Oh beach). Vzhledem k tomu, že ke koupalištím jsou na internetu výhrady co se týče čistoty a jejich cena je poměrně vysoká (20-25JD), projeli jsme nabídky na Booking.com a vybrali resort, který zrovna nabízel rozumnou cenu (33JD nocleh se snídaní – měl jsem ale vzít rovnou polopenzi, není kam jinam jít na jídlo).
Takhle ústí wadi Mujib do moře
Vykoupali jsme se tedy v podvečer, povečeřeli, strávili noc v turistickém luxusu – a ráno se nám odtamtud nechtělo a tak jsme si dali ještě koupel v mrtvé vodě a odhlašovali se až před polednem.

Z Madaby do hotelu v Sowaymě jsme najeli 85km.

K jihu po pobřežní silnici. Zastavili jsme se v návštěvním centru Wadi Mujib. Ústí tu do moře uzounký kaňon hluboce zaříznutý do hor, který sbírá vodu z velké rozlohy o víc než kilometr výše. Potok na jeho dně není nikdy suchý a je možné se zde vydat na pěší túry – většinou s průvodcem a placené. Je zde i varianta bez průvodce, ale i ta stojí 21JD. Měli jsme ale smůlu, sezona skončila 31.10. a přestože bylo dál suché počasí, byly stezky kaňonem zavřené.

Wadi Araba, jižní konec Mrtvého moře
Až začne pršet, stanou se životu nebezpečnými, před bleskovými záplavami vody plné kamení a bahna se utéct nedá. Úzkých kaňonů ústí do Mrtvého moře víc a jsou volně přístupné – například Wadi Numeira, Wadi Bin Hammad… ale v listopadu mají všechny stejná rizika. Tak snad příště.

Hrad Šobak (Krak de Montréal)
Vrstvy usazených solí daly vzniknout na břehu v jižní části moře rozsáhlé průmyslové zóně zaměřené na jejich zpracování. Břeh je tu širší, plošší, přibývá zeleně a osídlení, silnice se vzdaluje od břehu a hladina mizí za továrnami a zástavbou. Ve vesnici Al Maamura jsme odbočili na východ do vnitrozemí a stoupali jsme skalnatým údolím, míjeli zajímavé pískovcové útvary, až jsme dojeli k Al Tafile, kde jsme se napojili na King`s Highway. Teplota klesla z 35 stupňů dole u moře v 400 metrech pod mořem na příjemných 25 ve 1200m nad mořem, osídlení výrazně zhoustlo a kolem silnice se kromě kamenitých pastvin (co tam ty ovce a kozy vůbec žerou?) objevovala i obdělávaná půda, lišící se od pastvin tím, že byla zoraná a velké kameny byly vyskládány na okraji polí.

Jeli jsme po King`s Highway na jih, minuli biosférickou rezervaci Dana (snad se vejde do programu jindy), projeli plání větrných elektráren a před čtvrtou hodinou jsme dorazili ke zřícenině hradu Krak de Montréal u vesnice Šobak (Shaubak). Hrad postavený ze žlutavého kamene okupuje vršek skalnatého kopce, je poměrně velký a některé budovy se zachovaly i se stropy a klenbami. Prohlídkou jsme strávili čas až do soumraku a již za tmy jsme dorazili do Wadi Musa. Vyhledali jsme hotýlek Petra Sky, který se stal naším domovem na příští tři noci. Pokoje čisté, personál přátelský a vstřícný. Nevýhody? V hotelu se nevaří večeře – ale je to asi 300m do centra na náměstíčko, kde je několik restaurací a cestou se dá nakoupit v samoobsluze. Snídaně v 7 hodin (dá se domluvit dřívější termín), což je čas, kdy otevírá Petra, a je to skoro 2km k návštěvnímu centru.

Z hotelu u Mrtvého moře do Wadi Musa jsme ujeli necelých 200km.

fotografie k této části naleznete zde: Herodův hrad v Mukawiru Mrtvé moře Šobak

pokračování poznámek: Petra


úvod Madaba, Bethanie Mrtvé moře, Šobak Petra Wadi Rum Karak, Umm Ar Rasas Džaraš

HOME   cestopisy
  travels in pictures
fotogalerie
photo gallery
dírková komora
pinhole camera
dokumenty
documents
výlety
short trips
FotoPrůvodce
(photo club)

Kabriolety
(cabrio club)
Kruh

Copyright Zdenek Bakštein 2020
v.1 201030