Veškerenstvo Bednaxů mých

Přehled dírkových komor, které jsem kdy používal, používám a doufám že i budu používat.

Všechny moje dírkové komory mají jedno společné: přestože jsem zkoušel dírku podomácku vyrobit různými způsoby (včetně vyjiskřování), nakonec jsem zůstal u vrtání. Kdysi dávno se mi někde podařilo získat vrtáček o průměru 0,25mm a tak mají všechny mé komory dírku této velikosti. Jako materiál jsem dříve používal mosazný plech tloušťky 0,5mm, který jsem v místě dírky zbrušoval jak jen to šlo (materiál ve kterém je dírka musí být co nejtenčí). V poslední době vrtám dírky do měděné folie (cuprextit - vyvrtat,strhnout folii, vyleštit)

V následujícím seznamu jsou komory seřazené chronologicky, přičemž nejstarší jsou nejníže. Pokud v tom nechcete mít zmatek, čtěte prosím odspoda :-)

Krabice na sušenky

(březen 2004)

panoramatická komora

Již na krabičce od bonbonů jsem si ověřil, že úhel záběru dírkové komory může být enormně široký. Pro "pravé" panoramatické snímky touto technikou je však třeba, aby vzdálenost materiálu od dírky byla v celém rozsahu snímku stejná. Pokud opustím úvahy o vlastní konstrukci panoramatické kamery na svitkový film s posuvem filmu (či přestavbu pochroumaného Noblexu), pak je ideálním polotovarem půlkulatá plechová krabice na sušenky. Podrobnosti o této komoře (včetně výpočtu expoziční doby) se můžete dočíst zde, další snímky pak jsou zde.

 
 
 

Upravený vrak měchového přístroje

(červen 2003)

přístroj na svitkový film 6x9

Po období laborování s plochým nebo sříhaným filmem se vracím k "opakovačce". Vrak starého fotoaparátu Agfa s vadným objektivem se stal ideálním polotovarem pro výrobu sředoformátové dírkové komory. Klasický systém využívající svitkový film umožňuje výměnu filmu na denním světle a osm snímků 6X9cm na jednu náplň. Pohodlné přetáčení a hledáček použitelný pro orientační zaměření přístroje spolu se stativovým šroubem jsou dalšími výhodami tohoto řešení

expozice 40s	náměstí v Telči, 2s

Úprava spočívala v úplném odstranění měchu, přední stěny, vyklápěcího mechanismu a objektivu. Přední stěna byla nahražena dřevěnou destičkou, v jejímž středu je vyvrtán 20mm otvor pro mosaznou destičku (přiložena zezadu) s otvorem 5mm. Ten se pak přelepuje vlastní folií s dírkou. "Závěrka" je, stejně jako u předchozích modelů, vyrobena z 1mm mosazného plechu a podlepena filcem. Obrazová vzdálenost je cca 22mm. Uvažoval jsem o využití původní závěrky přístroje, konstrukční rozměry by však umožnily jen obrazovou vzdálenost delší než 40mm.

Zde je orientační tabulka expozic pro tento přístroj. Platí pro obrazovou vzdálenost 22mm a průměr dírky cca 0,25mm a film ISO100. Časy mají korigovanou chybu reciprocity pro materiál Ilford PAN 100.

Weimar	9	10	11	12	13	14	15	16	17	18
expozice	2,5h	1h	25m	10m	5m	2m	40s	15s	6s	2s

Weimar... Weimar... co je to za jednotku? Žádná jednotka. Je to údaj expozimetru Weimar Lux, který používám. Má stupnici cejchovanou v nepojmenovaných jednotkách, jejichž krok odpovídá 1EV (dvojnásobné množství světla), číselně však to není údaj v EV. Například údaj pro expozici 1s f/1 pro film ISO100 (0EV) je 5. Pro orientaci: údaj 12 odpovídá expozici 2s f/16 pro film ISO100. Přeberte si to.

 

Dírková komora na kazety na plochý film

(únor 2003)

varianta na kazety na plochý film 6,5x9cm

chrám p.Marie Sněžné

chrám p.Marie Sněžné

Dírková komora do kapsičky u košile na list plochého filmu je hezká věc, má však poněkud omezené použití - po každém snímku musíte do temné komory nebo alespoň do fotorukávu, což je nepohodlné nejen v zimě. Proto jsem poté, co se mi v jednom pražském bazaru podařilo sehnat kazety 6,5x9cm, přikročil k výrobě komory pro tyto kazety.

Přední stěna buk, zbytek jasan, drážka pro zasouvání kazety, těsnění sametkou, vnitřek vyčerněn tuší. Zakopaný pes je v mém případě v kazetách - jsou původně určené pro skleněné desky a zdaleka ne do všech mám vložky na planfilm a náhražky se prohýbají, film se vysmekává z kazety a často se při zavírání poškrábe. Vyvolávání plochých filmů vyžaduje temnou komoru nebo upravenou vývojnici (svitkový film je užší). A od kazet s filmem budete mít poněkud vytahané kapsy.

 

Dírková komora na plochý film

(únor 2003)

komora na plochý film 6,5x9cm

Původní Bednax na kinofilm fungoval dobře, snímky však vyžadovaly velké zvětšení a ostrost už přece jen byla pak dost nízká. Navíc prach a nečistoty... znáte to.

Týnský chrám

Dozrála doba pro zvětšení formátu. Nejbližší vyšší po kinofilmu je svitek, proto jsem vyrobil dřevěnou krabičku pro ústřižky svitkového filmu 6X9cm. Chtěl jsem něco hodně širokoúhlého, protože právě u širokoúhlých snímků nejvíce vyniknou charakteristické rysy dírkové komory. Komoru jsem tedy navrhl s obrazovou vzdáleností 18mm, což je zhruba jako 8mm pro kinofilm. Ovšem s tím rozdílem, že u kinofilmu mívají takovéto objektivy kulovou perspektivu (rybí oko), zatímco dírková komora je rektilineární.

Ještě v průběhu výroby jsem plán upravil - kdo by se stříhal se svitkem, použiji plochý film. Film se vkládá do plechového držáku, spolu s ním do krabičky a ta se pak uzavře filcem těsněným zasouvacím víčkem. Celé se to vejde do kapsičky u košile.

 

Krabice od bonbonů

(leden 2003)

krabice od bonbonů

V jednoduchosti je krása. Vánoční dárek je zkonzumován a zbývá pohledná plechová krabička. Můžete ji použít k uložení drobností, pro bleší cirkus nebo ji prostě zahodit. Nadšenec - dírkový fotograf ovšem zaznamená, že krabička má přesně tu správnou výšku aby se do ní vešel kinofilm a příliš neplandal. I vyvrtá tedy přímo do krabičky potřebnou dirku, vnitřek vyloží černým papírem a po prvním pokusu, kdy film ne a ne držet roztažený po obvodu, připájí ještě kousky plechu, pod které se konce filmu zasunou. Závěrku tvoří kousek černé izolepy. A je to. Drobnou nepříjemností v dnešní paranoidní době je to, že kdokoliv pokládá jakýkoliv sebemíň podezřelý předmět kdekoliv na veřejném prostranství, je svým okolím považován za potenciálního teroristu. Je proto vhodné naučit se výrazy "fotoaparát", "dírková komora" a "NE bomba" hned v několika jazycích včetně japonštiny.

 

Bednax modernizovaný

(2002)

také reprodukční zařízení Meopta

Zkušenosti získané prací s prvotním Bednaxem mě vedly k jeho rekonstrukci, jež vyústila v model ZK (tedy Zkušenost - pro anglofonní oblasti XP jako Experience). Papírový čumák byl nahražen trvanlivější krabičkou spájenou z oboustranně plátovaného cuprextitu. Ta je na styčné ploše s tělem těsněna filcem a fixována převlečným rámečkem z předchozího modelu. Dírka je výměnná, destička nesoucí dírku se přichycuje dvěma šroubky M3. Součástí "objektivu" je sklápěcí drátěný rámeček pro snazší zaměřování. K "základnímu objektivu" s obrazovou vzdáleností cca 50mm přibyl časem druhý, 15mm. Sortiment snímacích prvků pak rozšířila štěrbina vytvořená k sobě přiloženými ostřími rozpůlené žiletky, destička se čtyřmi dírkami a další pokusné dírky. Laborování se štěrbinou (nic moc) vedlo k výrobě "předsádky", která se nasazuje na 15mm "objektiv" a umožňuje fotografování dvěma zkříženými štěrbinami. Vznikla tak poměrně rozsáhlá a variabliní sada pro pokusy. Výhodou je levný provoz a snadné zpracování exponovaného materiálu.

obrazová vzdálenost 5Omm	čtyří dírky, 15mm	zkřížené štěrbiny, 15+10mm

Samozřejmě jsem to zkusil i na barvu:

Karlův most	Velký Tisý	Třeboň

 

Bednax nejpůvodnější

(2001)

reprodukční zařízení Meopta

Tento Bednax byl mou první dírkovou komorou a také prvním nositelem tohoto jména (pokud se vám zdá, že se jedná o derivát názvu jedné známé značky, je to váš problém). Reprodukční zařízení ke zvětšováku Opemus 5 je velmi příjemným polotovarem pro výrobu dírkové komory. Je světlotěsné, baští kinofilm a má kovovou štěrbinovou závěrku, která se natahuje při přetáčení filmu a dá se ovládat běžnou drátěnou spouští. Zbývá tedy jen přidat dirku. Já jsem vyrobil z černého kartonu nástavec, který držel dirku ve vzdálenosti asi 60mm od filmu. Protože propouštěl světlo, polepil jsem ho ještě zvenku alobalem. Nástavec byl k tělu přilepen za límec oboustrannou lepící páskou a zajištěn převlečným hliníkovým rámečkem přišroubovaným do dírek se závitem (tyto jsou v reprozařízení už od přírody a není nutno je vrtat a řezat závit). Takto vyrobená kamera se vyznačovala jen nevýraznou vinětací (díky delší obrazové vzdálenosti), expozičními časy při plném slunci asi 8s, obtížným zaměřováním a malou mechanickou odolností. Aniž bych si to přál, opakovaným nošením v batohu jsem přeměnil "objektiv" na zoom, vyznačující se navíc funkcemi náklon a posuv standarty. Bohužel všechny tyto funkce fungovaly jen náhodně a daly se jen obtížně ovlivnit.

Poppi	Trequanda	Arezzo