Dírková komora - Pinhole Camera

 

Worldwide Pinhole Photography Day April 27, 2003

Světový den dírkové fotografie 27. dubna 2003

BEDNAX - varianta na kazety na plochý film 6,5x9cm

Tedy ne že bych se na největší událost všech dírkových fotografů pod Sluncem nepřipravoval, to tedy zase prr. Naopak, plánoval jsem předem co všechno zvěčním a přemýšlel jsem jak ještě upravit svou dírkovou komoru, aby snímky byly co nejdírkovatější. V sobotu jsem usoudil, že dírka v Bednaxu který jsem hodlal použít je příliš velká a okousaná a že pro lepší kresbu je třeba dírky nové. I šmrdlal jsem jehlou a brousil a nakonec jsem novou dírku vlepil do krabičky, přichystal na stůl expozimetr a kazety nabité planfilmy Ilford FP4 a šel jsem spokojeně spát.

Světový dírkoden je vždy o poslední dubnové neděli. Vyhradil jsem si tedy pro dírkové fotografování dopoledne, svátečně jsem se přioděl a vyrazil do Prahy s úmyslem zaznamenat interier některého pražského kostela dírkovou komorou s obrazovou vzdáleností 18mm na film 6,5x9cm.

Socha Sv.Jiří před chrámem Sv.Víta

Z Masarykova nádraží jsem si to namířil na Staré Město, kde se to památnými kostely jen hemží. První při cestě byl Sv.Jakub. Fotografování zakázáno. Týnský chrám. Rekonstrukce. Sv.Mikuláš na Staroměstském náměstí. Zavřeno, za půl hodiny začíná mše. Sv.Jiljí. Totéž (inu, jak jinak, v neděli dopoledne). Sedl jsem na dvaadvacítku a nechal se dovézt na Hradčany. Sv.Vít. Mše. Ze žalu jsem tedy zvěčnil alespoň sochu Sv.Jiří mordujícího plazí bestii, sešel jsem na Malostranské náměstí a tam jsem se konečně po zaplacení 50Kč vstupného dostal do kostela. Přede mnou už tam bylo několik autobusů rozličných turistů - kam jinam by také šli když jsou všechny ostatní kostely zavřené. Změřil jsem světlo, našel to správné místo pod klenbou, otevřel závěrku a poodešel stranou, abych nebyl v záběru (ekvivalentní objektiv pro kinofilm by měl ohnisko asi 8mm). Bohužel to znamenalo být příliš daleko pro zásah v případě potřeby - a potřeba se vyskytla.

Mikulášský chrám

Lidé chodili okolo, někteří se zastavili, zvědavě krabičku okoukli a šli dál, jiní se nedívali a krabičku v půlce pětiminutové expozice nakopli. To nic, další kazeta. Pět minut uplynulo, já jsem s ulehčením zasunul šoupátko - a špatně založený planfilm se shrnul, skrčil a vyskočil z kazety. To nic, mám ještě tři. Nebudu to protahovat. Další kazeta padla za oběť turistům, kteří dírkovou komoru považovali za bombu a snažili se zachránit kostel tím, že ji urychleně odnesou ven. Většinu další expozice strávila komora v hloučku turistů, naslouchajíc výkladu v italštině. Na negativu nebylo po vyvolání nic použitelného. Poslední kazetu se mi podařilo uchránit, leč díky neoriginální vložce jsem film poškrábal. To už jsem svému okolí připomínal šíleného vědce a hlídači mě nespustili z očí. Doma jsem pak zjistil, že jsem pro novou dírku špatně spočítal expozici a i to málo co vyšlo bylo podexponované. Tak snad příště.