CabrioClub a Chrysler LeBaron

Tahle fotka vlastně patří až na konec, je z poslední společné vyjížďky k opuštěnému dolu. Část účastníků již odjela, naopak jeden (vůz uprostřed) nečekaně přibyl. Zleva: Caddy, Modrejpes, Kikina, Jéňa, Jirka, Petr, MIchal 306, Hanka, ?, Bobeš, Chrochta

Začínalo se opulentní večeří, na kterou se Caddy snažil nalákat účastníky už dlouhé týdny předem. Večer s promítáním klipů a Bobešova archivu z dob kdy jezdil automobilové soutěže příjemně plynul a ani nám nevadilo, že venku leje. Ráno bylo zataženo.

Když jsme vyráželi na jízdu, alespoň nepršelo a bylo teplo. Občas se ukázalo i slunce, vrcholky Krkonoš ale byly pod mrakem. Na Pomezních boudách jsme vjeli do mlhy a slibované výhledy na polskou stranu si užijeme až napřesrok. Možná.

A tady už jsme v Polsku. Provoz skoro žádný a jak jsme sjeli s hor, umoudřilo se i počasí. Lidé tu byli nějak bezprostřednější, smáli se a mávali, žádné zamračené pohledy jako u nás. A to je ve vesnicích a městech jako je třeba Kamienna Gora vidět, že ekonomicky to tu nešlo od pádu komunismu tak nahoru jako u nás.

Nádraží v Lubawce pamatuje lepší časy. Budova opuštěná, okna vymlácená, rezavé koleje zarostlé travou. Pozoruhodné místo. Caddy nám vyprávěl, jak přízračné to tu bylo když tudy projížděl v noci vlakem taženém parní lokomotivou.

Vrátili jsem se z vyjížďky brzy a klubovna se změnila v pařanské doupě, kde se u klávesnice počítače střídali zběsilí jezdci a na plátně bralo zasvé jedno auto za druhým. Škoda hezkého odpoledne, a tak jsme v menší skupince vyrazili do Maršova a po občerstvení (Hance, jak vidíte, chutnalo) jsme dokonce podnikli výstup na Aichelburg v Temném dole. Večer se zase holdovalo obžerství a podnikli jsme virtuální výlet do Indie. Po něm následoval ještě film a tak se šlo spát zase ve tři.

Než se rozejdeme, ještě trochu kultury. Na kopci mezi Žacléřem a Trutnovem je k vidění zpřístupněná část pohraničního opevnění z 30. let Stachelberg. Pevnůstky nebyly dostavěné a tak je možné padesát metrů pod zemí vidět chodby, jak je na počátku okupace opustili dělníci. Až do 90. let bylo podzemí zatopené vodou.

Na závěr trocha divočení na place u zavřeného dolu a pak už cesta domů. Poděkování: Caddymu za zorganizování, panu Holubovi za vzornou péči o naše žaludky, všem účastníkům za prima partu.