Sicilie - Siracusa

Je asi tak devět hodin ráno, na zdejší poměry poměrně časně a ulice jsou proto prázdné a slunce, ač již vysoko nad obzorem, teprve začíná rozpalovat městskou dlažbu. Auto jsme pohodlně zaparkovali na Piazza Marconi a teď se loudáme přes provizorní pontonový most na ostrov Ortegia. Ještě několik kroků a jsme u zbytku zdí, o kterých příručka tvrdí, že jsou zbytkem Apollonova chrámu (a stejně byl prý zasvěcen Artemidě, tedy Dianě) z 6. století př.n.l. Proč ne. Hele, támhle u chodníku spí kočička, hlásí Viktor. Eda se s rukama v kapsách přiloudá blíž k černé hromádce a pokývá hlavou: "Tak ta už to nerozdejchá..." V boční uličce zřízenec v oranžové vestě víří koštětem prach. Je to marné, po ulicích se všude válejí závěje odpadků a po celou prohlídku nás pronásleduje zápach nevyvezených popelnic. Přicházíme na Piazza Archimede , kde jako nám na uvítanou začíná z kašny uprostřed náměstí tryskat voda. Náměstí má být obklopené starými paláci, ale naši pozornost přitahuje nejvíce kamenná stavba ve značně zuboženém stavu. Chatrně podepřené zdi se vyklánějí ven a cedule hlásá, že se jedná o majetek města a že tam nikdo nemá co chodit. Že by Palazzo Montalto? Snažíme se projít uličkou podél budovy, ale ta je zazděná a zatarasená podpůrnými železnými konstrukcemi - nebo to bylo lešení? Obcházíme blok a nacházíme gotická okna, takže to asi je Palazzo Montalto.

A teď už jsme na Piazza Duomo. Starý řecký chrám z 6. stol.př.n.l. tady byl použit při stavbě křesťanské katedrály a tak můžeme uvnitř obdivovat jeho mohutné dórské sloupy. Do boční kaple už pronikla moderní technika. Vosk je zde totiž nahrazen elektřinou a po vhození příslušné mince si můžete cvaknout vypínačem a rozsvítit tak některou z desítek žároviček nainstalovaných pod oltářem. Kupodivu se nejedná o oltář sv. Vidicona z Anody (viz Christopher Stasheff: Čaroděj odpoutaný, kapitola 4).

Vnější portál dómu se zřítil při zemětřesení a byl znovu postaven v barokním slohu, se dvěma patry nezvykle silných sloupů. Bloudíme dál ulicemi, teplota stoupá a počet turistů roste.

Pevnost Maniace na konci ostrova je nám odepřena - vojenský prostor - a tak se vracíme po nábřeží zpátky k Fonte Aretusa. Zcela nečekaně tady, na ostrově, pár metrů od moře a asi dva metry nad úrovní jeho hladiny, vyvěrá ze země silný pramen vody. Váže se k němu pověst o nymfě, kterou pronásledoval chlípný říční bůh Alpheus. Aby nymfě pomohla, proměnila ji Artemis v pramen a tak jí umožnila uniknout z Olympie až sem. Pramen je obrostlý papyrem a plavou v něm barevné ryby. Dva chlapečci se protáhnou proti srsti turniketem, aby do pramene mohli načurat. K prameni je oficielně přístup jen přes budovu akvaria. Nebyl jsem uvnitř, ale ti, kdo jej navštívili, byli spokojeni. Před akvariem je malý parčík a v něm rostou neskutečné stromy se vzdušnými kořeny, připomínající fikusy. Pod stromy se příjemně odpočívá a nechce se odtud, protože máme už poledne a slunce pere jako bejk.

Ale co naplat, čeká nás archeologický park. Táhneme se po nábřeží lemovaném šikmookými obchodníčky a zejména jejich stánky zpátky na most (pontonový, ten pevný ještě neopravili), projdeme Piazza Marconi (auto tam ještě stojí a my děláme chybu, protože jdeme dál pěšky), a po moderní ulici dospějeme upocení a vyčerpaní k řadě stánků se suvenýry, vedoucí ke zmíněnému archeologickému parku. Tam nás čeká půlkruhové řecké divadlo, vytesané do skály a oplývající superlativními rozměry. Před smrtí vedrem zde turisty zachraňuje Nymfaeum, jeskyňka ve skále nad divadlem, do které dříve ústil akvadukt a kam stále proudí voda. O pár kroků dál je velký lom, kde otroci a zajatci lámali stavební kámen. Ukazuje se zde podivná, vysoká, nahoru se zužující a v půdoryse zakroucená jeskyně, údajně vytesaná uměle (Dionýsiovo ucho). Má mít mimořádné akustické vlastnosti, my jsme však nic nepozorovali. No, a ještě novější římský amfiteátr, oválný a uzavřený (rozměr 119x142m), do kterého se prý dala napustit voda a potom v něm probíhaly námořní bitvy. Z posledních sil se dovlečeme zpět k autu, cestou se resuscituujeme sendviči a pizzami a studenou vodou v bufetu, a - máme to za sebou.

P.S. Pokud vás mrzí, že jste se nic nedočetli o Archimedovi, pak se podívejte sem.