Cestopisy

Sicilie - doprava, bezpečnost

Na Sicilii jsme se dostali autem, cesta trvala s několika poznávacími zastávkami tři dny. Na konci cesty nás čekal půlhodinový trajekt (jezdí ve velmi krátkých intervalech) a pak už ulice Messiny. Na Sicilii se v posledních letech hodně stavělo (a stále staví) a nové silnice a dálniční úseky (některé placené) jsou velmi dobré kvality. Co je to však platné, když města vesměs nemají vyřešené obchvaty a průjezdy jsou mizerně značené a tak se najednou ocitnete ze silnice první třídy v úzkých uličkách středověkého centra, kde vámi šipky přikázaného směru jízdy zmítají doprava doleva, vyhnout se popelnicím a autu se zeleninou, po starověkém dláždění, pozor na tu paní s kýblem, hele pěknej kostel, koukej na cestu, máš tak čtvrt metru na každý straně, to je tak dvanáctý století, že, abyste nakonec (pokud máte dost trpělivosti a štěstí) vyjeli na druhém konci města opět na širokou asfaltku a pokračovali ke svému cíli. Staré silnice jsou kroucené, úzké, bez krajnic, s nerovným povrchem, ale zase většinou jen na nich najdete ukazatele na kempy.
Styl jízdy? Obecně pro Itálii platí, že čím dál na jih, tím více jsou pravidla silničního provozu brána jako jen určité doporučení, na které se příliš nedbá. "Nezáleží na tom, že máš přednost zprava. Jeď tak, abys dojel zdravej a s celým autem." Tak zní základní poučka, kterou mi vštěpoval jeden italský profesionální řidič.
Jízda na červenou, předjíždění v těch nejnemožnějších situacích, nedodržování rychlosti, jednosměrkou v protisměru a mezi tím se motají tisíce motorek a skútrů, obsazených často celými početnými rodinami, partami rozverných dívek jedoucích na pláž, ale i mladými muži v oblecích. Kličkují hned vpravo a hned vlevo od vás, naklápějí řídítka, aby se vyhnuli vašemu zpětnému zrcátku, křižují cestu... Oproti Praze se však většinou nejedná o bezohlednou aroganci zbohatlých nadutců nebo mladíků léčících si komplex méněcennosti. Vše se děje v klidu a bez nervozity, často s úsměvem, je to jakési živelné nutkání posouvat se neustále kupředu a využít k tomu každé sebemenší skulinky.
Cena benzinu v srpnu 2000 se pohybovala kolem 2100 lir za litr Naturalu.

Výklad některých dopravních značek a dopravních signálů (odpozorováno z praxe, bez záruky):

Červené světlo na křižovatce: než tam vjedeš, měl by ses trochu rozhlédnout
Zelené světlo: pozor, ne všichni se rozhlédnou
Jednosměrná ulice: v protisměru bude řidčí provoz, než obvykle
Zákaz vjezdu do jednosměrky: budeš se muset víc uhýbat
Hlavní silnice: když nezaváháš, máš šanci projet
Omezená rychlost: měl jsem pocit, že se jedná o minimální povolenou
Přikázaný směr jízdy: většina aut obvykle jezdí tudy
Zákaz zastavení: když tady necháš auto, můžeš přijít o levé zrcátko, lišty na dveřích, blinkry... To se ti ale může stát v podstatě kdekoliv.
Zákaz předjíždění: nakonec se stejně nějak vejdete
Šipky a jízdní pruhy před křižovatkou: dávají najevo, kterými směry se dá pokračovat. Vozidla se řadí do tolika proudů, kolik se vejde a pokračují směrem, kterým potřebují

Bezpečnost?

Našlo by se jistě jen málo lidí, kteří by při asociačním testu ke slovu 'Sicilie' automaticky nepřiřadili slovo 'mafie'. Je to tak zažité celosvětově a dokonce i mafiánský boss z proslulého románu Kmotr měl jméno podle jedné sicilské horské vesnice - Corleone. Pokud se zeptáte na mou zkušenost, pak mohu říct jen to, že z tohoto oboru jsem jen několikrát viděl rychle jedoucí těžké limuziny s tmavými okny - ale ty mohly patřit samozřejmě komukoliv. A mohu ještě dodat, že jsem je viděl méně častěji, než bývá obvyklé v Praze. Kromě toho na Sicilii prakticky nenarazíte na vypálené domy a prostřílená a ohořelá auta (nebo ohořelá a potom teprve použitá jako terč?) jako na Korsice. Před cestou jsem se vyptával jednoho italského řidiče-profesionála na bezpečnostní podmínky v Italii. Tady na severu - tak po Neapol - je to dobré, říkal, ale čím víc na jih, tím horší. Neapolští kapsáři jsou neobyčejně zruční, okradou vás s gracií a tak, že o tom ani nebudete vědět. Ale to jistě znáte z domova - však se u nás Praze říká Neapol severu. No, a od Neapole na jih nikde zbytečně nezastavujte a jeďte až na Sicilii. Tam už je to zase dobrý - až na některá města, třeba Palermo.
V Palermu jsme nebyli, takže nemohu sloužit. Při přesunech a návštěvách památek jsme nechávali naložená auta stát na parkovištích, jednou dokonce byla dva dny a noc na ulici v Milazzu (to když jsme jeli na Stromboli), v kempu jsme nechávali věci ve stanech (samozřejmě ne cennosti, nač tahat tygra za ocas), a vždy jsme vše našli tak, jak jsme to opustili. Možná jsme měli mimořádné štěstí, ale na mne působilo uklidňujícím dojmem, když vedle našich aut nechávali Italové stát ta svoje s otevřenými okénky. Ale třeba tím jen dávali najevo, že v autě nic zajímavého není, nebo nechtěli kvůli maličkostem riskovat rozbití okénka, kdo ví.

další možnosti: