Cestopisy

> Cestopisy > Řecko 2024 > Kalavryta

Severní Pelopones a mys Sunion

Patras - most přes Korintský záliv, trajekty a požár

Na Pelopones jsme se přepravili po novém mostě. Přejezd je placený a mýto není levné - ostatně, leckdo stále ještě využívá trajekty, které neustále pendlují podél mostu. Na pevninském břehu, někde u vesnice Molykreio, byla krajina v plamenech a na hašení se podílelo i několik letadel.

další fotografie: Patras

klášter Mega Spileo

Do dnešního cíle, městečka Diakopto, jsme dorazili po dálnici. Zítra nás čeká výlet horami do vnitrozemí Peloponesu.

V Diakoptu se do moře vlévá říčka Vouraikos. Ta přitéká od jihu ostře zaříznutým údolím, do kterého se vejde pěší stezka a díku tunelům, mostům a galeriím i romantická ozubnicová železnice, ale ne silnice. Ta se kroutí napřed sousedním, východnějším údolím, a pak se vrhá v serpentinách do svahů a nakonec nás přece jen přivede ke klášteru Mega Spileo, vestavěnému pod převis v kolmé skalní stěně.

jak byla získána ikona

Klášter Sv. Lukáše (ten, který jsme navštívili před Delfami) přežil dlouhá staletí bez újmy. Kláštery na severu Peloponesu to štěstí neměly. Za druhé světové války se v horách ukrývali povstalci bojující proti německé okupaci. To přineslo tragický osud Kalavrytě, městečku uprostřed severních hor. V prosinci 1943 bylo město vypáleno nacisty, ženy a děti zavřeny do školy, která byla zapálena, muži nad 15 let postříleni. Stejný osud potkal i kláštery Mega Spileo a Agia Lavra - ne poprvé. Již dříve byly několikrát zničeny Turky.

Mega Spileo - kaple s ikonou

Mega Spileo byl nově postaven v letech 2010-2013 a pozoruhodně zvolená barevná kombinace a dělení oken vyvolává myšlenky na Dálný Východ. V prostorné hale jsou v zářivých barvách vyvedené obrazy z historie kláštera a vedou odtud dveře do muzea a do kaple, která zřejmě přežila nacistické běsnění a uchovává zázračnou ikonu Panny Marie,

Agia Lavra

nejsvětější relikvii kláštera, o kterou dva svatí muži za pomoci pastýřky svedli v sedmém století boj s drakem. Diorama této události je možno shlédnout v jeskyni hlouběji pod převisem. Obrovský klášter je stále osídlený, v současné době dvěma mnichy. V obchůdku můžete koupit kosmetiku vyráběnou jedním z nich a řadu votivních předmětů. Inu, pořídil jsem miniaturu svaté ikony.

Zázraků je pomálu a je jich čím dál tím víc třeba. Druhý z klášterů, Agia Lavra, leží na vrcholku kopce jižně od Kalavryty. Je také nový, rozlehlý a není přístupný. Zavřené jsou i kostelíky mimo jeho areál. Právě zde ale byla roku 1821 vyhlášena nezávislost Řecka.

Další pozoruhodností v této oblasti je Jeskyně jezer, ležící za vesnicí Kato Lousi jižně od Kalavryty. Jeskyně je asi půl kilometru dlouhá, poměrně úzká a dvacet, třicet metrů vysoká. Má krápníkovou výzdobu a je osídlena netopýry, pročež se v ní nesmí fotografovat. Na jejím dně by mělo být 13 jezírek a na dostupných snímcích vypadá opravdu lákavě. V době naší návštěvy ale byla jezírka vyschlá. Aspoň že tam byl chládek.

Zpátky do Diakopta jsme jeli jinou, západnější a neméně kroucenou cestou a večer jsem strávil rozplétáním svých rukou.

další fotografie: okolí Kalavryty

Korintský průplav

A bylo ráno dne posledního a byl čas se přesunout do Atén k letišti. Vzali jsme to po dálnici, jen nakrátko se stavili na parkovišti u Korintského průplavu, objeli jsme Atény a protože byla ještě chvíle času, dojeli jsme až na nejjižnější cíp Attiky, na mys Sunion, ze kterého se podle legendy v žalu vrhl král Aigeus.

Poseidonův chrám

Jeho syn Theseus sice porazil na Krétě Minotaura, zapomněl však při zpáteční cestě vyměnit černé plachty za bílé a jeho otec se domníval, že neuspěl a zahynul.

Ze šedesátimetrového skalnatého výběžku tu dodnes na moře shlíží několik sloupů, které patřily chrámu zasvěcenému Poseidonovi. Krásný výhled na moře, malebné trosky chrámu, slunečné (a u moře nakonec ne tak nesnesitelně žhavé) počasí. Správné rozloučení s výletem do Řecka.