Yashica D

...a když s ní právě nefotíte, je příjemné se na ni alespoň dívat

Dvouoké zrcadlovky mne vždy lákaly svou osobitostí a nezaměnitelným vzhledem. Mimo to mají oproti jiným systémům i určité výhody - například jednoduchost konstrukce a tichý chod. Flexaret, Rolleiflex, Minolta Autocord, Yashica MAT, to byly přístroje, které do ruky bralo mnoho známých fotografů a vitriny, ve kterých byly vystavené, vždy přitahovaly mou pozornost při návštěvách bazarů s fototechnikou. Můj zájem byl dlouho platonický. Když jsem se však rozhodl vyzkoušet větší formát než kinofilm, začal jsem se rozhlížet právě mezi dvouokými zrcadlovkami. Po delším sbírání informací, sledování cen a rozvažování jsem se stal majitelem zachovalého přístroje Yashica D.

přední stěna přístroje

Tak vezměme tu krásu do ruky a trochu si ji prohlédněme. Chrom, eloxovaný hliník, černý lak, celokovové tělo. No, to se pozná hned jak přístroj vezmete do ruky. Žádný plasťáček, bez šesti deka váží kilo. První pohled přitáhne samozřejmě přední stěna. Dva nevýměnné objektivy: 80mm snímací Yashinon se světelností 3.5, pro hledáček je zde druhý Yashinon 80mm f/2.8. Jejich čočky mají jen slabý modravý nádech, antireflexní vrstvy tedy budou nejspíš nic moc. Pro nasazení filtrů a předsádkových čoček jsou objektivy vybavené 30mm bajonetem. Mezi objektivy najdeme kolečka pro nastavení clony (vlevo z pohledu fotografa) a času (vpravo).

Delicate Arch, Utah. Vzhledem k menší pohotovosti je dnes dvouoká zrcadlovka vhodná spíše ke statickým záběrům. Yashica D, Fuji Velvia 50

Otáčím kolečky a v okénku nahoře na těle objektivu hledáčku se mění čísla: 3.5-22 pro clonu, 1/500s - 1s a B pro časy pětilamelové centrální závěrky Copal MXV. U kolečka času je malá páčka se symboly X a M. Tedy synchronizace blesku: M pro žárovky, X pro blesk. Návod tvrdí, že blesk je synchronizován při všech rychlostech závěrky. O kousek níž nahmátneme páčku natahování samospouště. Pro její použití musí být blesk přepnut na X. Na druhé straně snímacího objektivu, pod ovladačem časů, je páčka natahování závěrky. A hned pod ní tačítko spouště. Je hladké, není možné našroubovat drátěnou spoušť. Pokud ji budeme chtít použít, musíme zakoupit redukci a našroubovat ji místo vroubkovaného kroužku. Má to jeden nedostatek: Potom nelze exponovat bez drátěné spouště. V protilehlém rohu desky, vlevo nahoře, je synchrokontakt blesku. Natahování závěrky nezávislé na přetáčení filmu na jednu stranu vyžaduje určité soustředění uživatele, na druhou stranu ale zase umožňuje libovolné vícenásobné expozice.

pravá strana - přetáčení a ostření na spoušti je nasazený adapter drátěné spoušti

Pravá ruka ovládá další dva prvky: vroubkovaná kolečka transportu filmu (s tlačítkem pojistky) a ostření. Na knoflíku ostření jsou vyznačené vzdálenosti (ve stopách a metrech) a na těle po stranách rysky je i stupnice hloubky ostrosti. Nejmenší vzdálenost, na kterou je možné ostřit, je 1m. Značku pro korekci při použití infračerveného materiálu jsem hledal marně.

Nádvoří ČKD Dukla, Praha-Karlín. Yashica D, Ilford Delta 100

Při ostření se vysouvá celá přední deska s objektivy a spouští. Přetáčecí kolečko je vybaveno stupnicí, na které je možno nastavit citlivost založeného filmu v rozsahu 10-400 ASA. Na knoflíku ostření jsou vyznačené vzdálenosti (ve stopách a metrech) a na těle po stranách rysky je i stupnice hloubky ostrosti. Nejmenší vzdálenost, na kterou je možné ostřit, je 1m. Značku pro korekci při použití infračerveného materiálu jsem hledal marně. Při ostření se vysouvá celá přední deska s objektivy a spouští. Přetáčecí kolečko je vybaveno stupnicí, na které je možno nastavit citlivost založeného filmu v rozsahu 10-400 ASA. Nemá to však jiný než informativní význam. Posledním prvkem na pravé straně je malé okénko počítadla snímků. Levá strana nese sáňky pro připevnění blesku (bez synchrokontaktu) a dvě pojistky, které slouží k uvolnění cívek při výměně filmu.

zaostřovací lupa	matnice
povšimněte si okénka s údaji clony a času (nahoře)

Nene, šachtu hledáčku odklopíme až za chvíli. Teď je na řadě dno. V jeho rozích jsou nožky, zajišťující stabilní polohu pokud se rozhodnete postavit při forografování přístroj například na stůl. Uprostřed dna jestandardní 1/4" závit pro stativ a okolo něj velký prstenec pojistky zadní stěny. Po jeho otočení můžeme odklopit zadní stěnu včetně dna. Moc toho vevnitř není. Dole místo pro cívku s filmem (pouze typ 120), dva válečky pro vedení filmu a mezi nimi čtvercová maska, skrz níž je vidět snímací objektiv se zaobleným pětiúhelníkem clony a pětilamelovou závěrkou. Po stranách rámečku jsou dvě červené značky. K nim se nastaví při zakládání filmu šipka vytištěná na krycím papíru. Vyčnívající kolíček na pravé straně nuluje počítadlo a je zatlačen dovnitř při uzavření zadní stěny. Docela nahoře je ještě místo pro navíjecí cívku. A teď konečné odklopíme horní víčko. Rozloží se nám šachta, jejíž dno tvoří matnice. Pro pohodlnější ostření je možné vyklopit lupu. Pro sportovní snímky naopak můžeme skopit střed přední strany šachty a komponovat průhledem skrz malé okénko v zadní stěně šachty. Samozřejmě bez jakékoliv optiky a možnosti kontroly ostření. A to je asi tak všechno.

Yashica D s příslušenstvím: sluneční clona, redukce bajonetu na 49mm a IR filtr, redukce pro drátěnou spoušť, předsádkové čočky a červený filtr

Grosse Boessenstein, Nízké Taury. Infračervená fotografie. Neostrost trávy v popředí je pohybová (expozice 1/2s). Yashica D, filtr Hoya R72, Maco 820c

Teď, když jsme si přístroj prohlédli, můžeme založit film a zkusit v terénu, jak se s ním pracuje. Nezapomeňte ovšem expozimetr, protože Yashica D nemá žádnou možnost měření. Z běžného příslušenství k Yashice D se hodí vzít především čtverhrannou sluneční clonu, barevné filtry pro černobílou fotografii (nejběžnější je červený a žlutý) nebo předsádkové čočky, umožňující zkrátit minimální vzdálenost zaostření na 40-65cm (typ 1) nebo 35-45cm (typ 2). Širokoúhlý (zkracující ohniskovou vzdálenost na 58.4mm) a tele (prodlužující ohniskovou vzdálenost na 112.8mm) konvertory dnes již jsou spíše raritou. Nasazují se na objektiv pomocí bajonetového úchytu (stejný jako pro filtry) a používají se v páru, samostatné konvertory pro snímací objektiv a pro hledáček.

Hudebník na Karlově mostě. Vinětace se neprojevuje ani při téměř odcloněném objektivu. Yashica D, Fuji Superia 100.

Přístoj budete mít většinou pověšený na řemínku na krku stejně jako jiný fotoaparát a stejně tak vám bude při chůzi naklepávat žaludek. ROzdíl je ovšem v tom, že při fotografování jej nebudete zvedat, jen skloníte hlavu a vyklopíte šachtu hledáčku. Pro uživatele zrcadlovky je zpočátku trochu nezvyklý stranově převrácený obraz na matnici. Časem vám ale nebude činit potíže uvědomit si, na kterou stranu přístroj otočit či naklonit, aby se obraz na matnici upravil žádoucím způsobem. Nebo také můžete přístroj zvednout nad hlavu a fotit například přes hlavy davu nebo tak zmenšit kácení svislic při fotografování architektury (občas i ten metr rozdílu může hrát roli).

Pokud fotografujete hlavně autofkusovou zrcadlovkou, bude vám připadat práce s tímto přístrojem zdlouhavá: Změřit expozici expozimetrem a nastavit clonu a čas, vyklopit lupu a zaostřit, natáhnout závěrku, zkomponovat snímek pomocí stranově převráceného obrazu na matnici, exponovat, stisknout pojistku přetáčení, pootočit kolečkem, pustit pojistku a převinout nadoraz. Alespoň odpadá rozhodování, jaký použít objektiv a zda fotit naležato či navýšku. Komponování obrazu do čtverce s pevným ohniskem považuji za dobré cvičení.

Robot, skulptura vystavená v hale ČKD Dukla. Světlo oken stačilo k vytvoření nepříjemného reflexu (levý horní roh). Yashica D, Ilford Delta 100.	Údolí Peklo u České Lípy. V pravém horním rohu opět nemile zapracovalo protisvětlo. Yashica D, Fuji Superia 100

Nejčastěji používám Yashiku pro fotografování na černobílý negativní film; zkoušel jsem však samozřejmě i barevný negativ a diapozitiv a také černobílý film s citlivostí rozšířenou do infračervené oblasti. Protože sortiment filtrů pro 30mm bajonet je značně omezený, je vhodné opatřit si redukci na běžný závit 49mm a používat polarizační, infračervené nebo korekční filtry tohoto průměru.

Jak vypadají výsledné snímky? Při cloně 8 a vyšší jsou snímky ostré až do krajů, je možné bez problémů zvětšovat na formát 60x60cm (10x lineárně). Při odcloněném objektivu ostrost k okrajům mírně klesá. Vinětaci jsem nepozoroval ani při zcela otevřeném objektivu. Nejslabším místem optiky je chování v protisvětle. A nemusí to vždy být snímky se Sluncem v záběru - stačí okno nebo obloha prosvítající mezi stromy, aby se na fotografii objevily světlé skvrny a klesl kontrast. Je proto dobré používat sluneční clonu (bajonet pro filtr přitom zůstává volný).

Mechanismus přetáčení filmu pracuje spolehlivě - mezery mezi snímky jsou vždy stejné, bez překrývání políček. I ostatní ovládací prvky pracují hladce a bez problémů. A zvětšovat ze svitkového filmu má také něco do sebe - drobné nečistoty se zdaleka tolik neprojeví jako u kinofilmu a škrábance na podložce můžete způsobit jen sami při zpracování - v přístroji je film chráněn krycím papírem a neprotahujete jej mezi sametkami kazety. Jediným kritickým místem, kde může emulze přijít k úhoně, tak zůstávají vodící válečky a prostor mezi nimi.

Yashica D je jen jedním modelem z řady dvouokých zrcadlovek pro formát 6x6, které Yashica vyráběla. Po válce byly vyráběny továrnou Yashima Optical Co. přístroje Yashimaflex, Yashica Rookie, Yashicaflex. Po akvizici firmy Nicca, konsolidaci a změně názvu na Yashica v polovině 50. let pak byla zahájena výroba modelu Yashica A. V dnešní době jsou za nejvhodnější k fotografování považovány modely Mat 124G, D a 635. Ostatní jsou vyhledávány spíše sběrateli.

Yashica A

Yashica A byla osazována tříčočkovým objektivem Tri Lausar 80mm f/3.5, záhy přejmenovaným na Yashikor. Objektiv nebyl vybaven úchytem pro filtry. Závěrka Copal měla možnost nastavení 1/25-1/300s a B, synchronizace blesku X. Přetáčení filmu bylo plně manuální, knoflíkem podle čísel v červeném okénku na zadní stěně. U prvních kusů je možné se setkat i s objektivy Yashimar.

Yashica B byla je mírnou obměnou typu A. Páčky nastavení času a clony byly umístěny na snímacím objektivu.

Yashica C přinesla poloautomatické přetáčení, zmizelo červené okénko ze zadní stěny. Závěrka s rozsahem 1-1/300s a B, synchronizace blesku X a M. Filtry se připojují bajonetem Rollei 1 (30mm). Závěrka a clona se nastavují páčkovými ovladači. Vylepšení hledáčku zahrnovalo i přidání lupy.

Yashica 635 s tele a wide adaptery

Objektivy Yashikor se vyznačovaly ubývající ostrostí směrem ke krajům, zejména při odcloněném objektivu. Zpočátku byly osazovány i na model Yashica D, později, od roku 1972, byly i tam nahrazeny čtyřčočkovými Yashinony, které měly stejné konstrukční uspořádání jako osvědčené Tessary (čtyři čočky ve třech skupinách).

Yashica D se vyráběla od konce 50. let až do začátku let 80. Podrobný popis je náplní první části tohoto článku.

Yashica E Model se selenovým expozimetrem s automatickou expozicí při jediném čase závěrky 1/60s. Má vestavěný blesk a objektiv Yashinon 80mm f/3.5

Yashica 635 byla odvozena z modelu D s možností používat kromě svitkového filmu i kinofilm (s konverzní sadou). Od roku 1972 byl rovněž osazován objektiv Yashinon.

Toto tedy byla historie základní řady. Souběžně s ní se však vyráběla i řada druhá, určená pro náročnější uživatele. Modely této řady měly v názvu označení Mat.

Yashica Mat

První Yashica Mat se objevila na trhu v roce 1957 a vyráběla se až do roku 1971. Objektiv byl Luxamar (4 čočky ve 3 skupinách), později přejmenovaný na Yashinon. Pro uchycení filtru sloužil 30mm bajonet (Rollei 1). Závěrka Copal MXV měla časy 1-1/500s a B, synchronizaci blesku X a M, vestavěnou samospoušť. Nastavování času a clony kolečky mezi objektivy, polohy času měly zaskakování. K přetáčení filmu byla na pravé straně klička, natahování závěrky bylo spřažené s přetáčením. Knoflík ostření byl umístěn na levé straně, v jeho středu byla stupnice pro zapamatování citlivosti založeného filmu. Přístroj nebyl vybaven expozimetrem. Pozdější modely měly matnice s Fresnelovou čočkou.

Následující modely Yashica Mat LM a EM byly vybavené selenovými expozimetry, umístěnými nad objektivem hledáčku. Expozimetr u LM byl cejchován v EV, zatímco u pozdějšího EM (r.1964) udával hodnoty clony a času.

V roce 1966 nahradila model EM Yashica Mat 24, která přinesla několik novinek: expozimetr CdS napájený 1.35V rtuťovým článkem (je možné použít 1.5V baterie, měřená hodnota však vyžaduje korekci) spřažený s clonou a časem (mění se clona či čas, až ručka expozimetru překryje značku). Přístroj byl určen pro filmy 220 (24 snímků) i 120 (12 snímků). Variantou jen pro film 120 byla Yashica Mat 12. Objektiv hledáčku měl světelnost 2.8.

A je tu rok 1968 a s ním Yashica MAT 124. Oproti 24 měla vylepšené počítadlo pro 12/24 snímků, na spoušti se konečně objevil závit pro drátěnou spoušť a byl rozšířen rozsah použitelných citlivostí filmů.

Yashica Mat 124G

Vrcholem a posledním modelem řady se stala v roce 1972 Yashica Mat 124G se zlacenými kontakty expozimetru pro zvýšení spolehlivosti. Dodávala se v celočerném provedení. Konstrukční změny doznala přítlačná deska, což přineslo zjednodušení přechodu mezi filmy 120 a 220. Připomeňme si i základní údaje: závěrka Copal SV 1-1/500s a B, synchronizace blesku M a X při všech rychlostech závěrky, pojistka spouště, snímací objektiv čtyřčočkový Yashinon 80mm f/3.5, rozsah clon f/3.5 - f/32, minimální vzdálenost zaostření 1m, hledáček s Fresnelovou čočkou a lupou, objektiv hledáčku tříčočkový Yashinon 80mm f/2.8, spřažený expozimetr CdS, rozsah citlivostí filmu 25-400 ASA, hmotnost 1100g. Pozdější modely měly údajně objektivy opatřené vrstvami MC. Výroba byla ukončena v 80. letech.

Kromě kamer formátu 6x6 na filmy 120/220 byla vyráběna samostatná řada 44 na film 127 s formátem snímku 4x4cm.
Yashica 44 měla snímací objektiv Yashikor 60mm f/3.5 s bajonetem pro filtry, závěrku Copal s časy 1-1/500s, samospoušt, synchro blesku X a M, matnici s lupou, přetáčení kličkou.

Jednodušší byla Yashica 44A s přetáčením knoflíkem a odděleným natahováním závěrky, časy 1/25-1/500s, synchronizací X, bez samospouště a úchytu pro filtry (pouze nasazovací).

Posledním modelem byla Yashica 44LM, vybavená čtyřčočkovým Yashinonem 60mm f/3.5, selenovým expozimetrem a přetáčením kličkou.