Sicilie - Piazza Armerina

Bylo nám projeti městem Caltagirone, což znamená opět neexistující obchvat, který je již na mapě namalován, úzké špinavé jednosměrky mezi oprýskanými domy, řidiče cpoucí se odevšad, potom kus slušné silnice za městem a podobné martyrium v Piazza Armerina.

Pomenší mužík v montérkách zastavil každé přijíždějící auto a něco dlouze vykládal řidiči, načež natáhl ruku a obdržel bankovku. Obsah jeho proslovu v sicilské italštině (na Sicilii se například neříká 'cornuto' ale 'curnutu') by se dal shrnout jako "tady je parkoviště a támle vykopávky, dejte mi tisíc lir". Protože jsem si včas všiml cedule "parcheggio gratuito", nedal jsem mu nic a pokračoval jsem na parkoviště. Nejdříve se za námi rozběhl, mával a něco křičel, ale pak si uvědomil, že mu utíkají další kšefty a vrátil se na své místo. Přemítal jsem, jak moc je jeho kšeftík individuální a zda tedy najdu auto po návratu kompletní - jsme přece ve vnitrozemí Sicilie - ale ostatní se již vzdalovali a tak jsem se rychle rozběhl za nimi. Vystáli jsme si frontu, zaplatili obvyklých osm tisíc a byli jsme tam. Tedy v areálu vykopávek vily římského velmože, postavené někdy okolo roku 350 n.l., u městečka Piazza Armerina. Z venku to nevypadalo nijak zajímavě: zbytky zdí , zastřešené železnou konstrukcí pokrytou něčím, co vypadalo jako laminátové desky. Ale pod touto střechou bylo k vidění (prý) 3500 čtverečních metrů barevné mozaiky. Ta druhá nula tam, prosím, není navíc. Račte si to dát do relace s výměrou dnešních panelákových bytů. A to to bylo obydlí jedné rodiny, byť zřejmě rodiny guvernéra Sicilie. No, řekněte, chtěli byste něco takového vytírat, nebo třeba jen zametat?

Račte vstoupit, prohlídku začneme od lázně, která je v římském stylu. Tedy horká, studená, šatny a kdo ví, co ještě. Ale to hlavní začalo až o kousek dál. Tam nás nahnali na lávky, táhnoucí se podél zdí metr a něco nad úrovní podlahy a začalo mozaikové šílenství v nedýchatelně horkém vzduchu pod průhlednou střechou, do které pražilo polední slunce. Pro zvláště důkladné doporučuji zeleného průvodce Sicilie od Michelina (není mi známo, zda je dostupný i v češtině) , kde je každá místnost a každá jednotlivá mozaika do detailů popsána. Můžete pak přátelům důkladně osvětlit, co to vlastně vidí. Dejte ale pozor, aby vám uprostřed výkladu nezkolabovali. Těm méně zvídavým bude stačit, když to jenom tak odfláknou a vezmou na vědomí, že tam jsou mozaiky ornamentální i figurální, zobrazující lidi a zvířata domácí i cizokrajná, výjevy z bájí, z lovu, z válek, nebo třebas ze cvičení. Tato mozaika je obzvlášť populární, neboť na ní jsou štíhlé slečny v bikinách. A ještě jeden detail je zajímavý: leckdo ze zobrazených nemá černé vlasy, obvyklé u dnešních Italů. Ba, právě naopak.

No, tak to by stačilo. Přežili jsme to a i auto bylo neporušené a na svém místě.