Tenerife
Los Gigantes a soutěska Masca
Takže po výletě na Teide ještě večerní koupání v bazénu se slanou vodou na pobřeží (do moře se zase nedalo kvůli vlnám) a příjemná procházka Candelarií a pak už byl čas na spaní, ráno brzo vstáváme.
|
| Letovisko Los Gigantes |
Brzo znamená v šest hodin. Už dříve jsme si totiž u delegátky cestovky objednali výlet do soutěsky Masca. V Masce se totiž nedá udělat kruhový výlet, musíte jít buď zpátky stejnou cestou nebo se nechat převést lodí, ale to pak se nemůžete vrátit na začátek soutěsky pro auto. Cestovka tyhle nepříjemnosti řeší - ráno vás vyzvedne u hotelu, odveze na začátek soutěsky, na jejím konci vás u moře naloží loď (třeba s průhledným dnem, abyste viděli ryby) a odveze vás podél skal Los Gigantes do letoviska Las Americas, odkud vás zase autobus dopraví do hotelu. Teoreticky. V našem případě selhal hned první krok: vyzvednutí u hotelu v sedm hodin. Po půl osmé jsme začali shánět telefonicky delegátku: Počkejte do osmi. Nic. Počkeje do devíti, agentura má ještě zavřeno. V devět deset delegátka volala, že výlet je zrušen. S neodbytným pocitem, že někdo neudělal něco, co udělat měl, jsme se vydali shánět auto. Dostali jsme jej až ve čtvrté půjčovně, když už jsme ztráceli naději, že dnes někam pojedeme.
|
| Gigantické skály |
A teď honem do lehce omačkaného Forda KA a po pobřeží na jih.
|
| Zemědělství na Tenerife |
Minuli jsme letiště a sjeli jsme z dálnice u Los Cristianos (které na nás velký dojem neudělaly) a projeli jsme Las Americas, abychom alespoň z auta zahlédli něco z tohoto nejvyhlášenějšího turistického střediska na Tenerife. Podle předpokladů: hotely, noční kluby... Z Las Americas jsme zamířili přes San Juan do městečka Los Gigantes. Měl by odtud být výhled na stejnojmenné skály, spadající strmě z výšky prý až pěti set metrů do oceánu. Městečko je přikrčené na poslední výspě země těsně před Gigantickými skalami. Silnice zde končí, provoz je tedy minimální, což přispívá ke klidné atmosféře tohoto letoviska, hyzděného jen jedním několikapatrovám hotelem. Skály jsme skutečně viděli: byly vysoké, strmé, červené a jakoby poškrábané. Většina pobřeží ale zůstala naším očím skryta.
|
| Santiago del Teide |
A pak už přišla na řadu Masca. Vyjeli jsme o několik stovek metrů výše a potom v Santiago del Teide jsme odbočili na vedlejší silnici, která se napřed vyšplhala do sedla, aby poté ještě zeštíhlela a houfem krkolomných zákrut klesala k Masce. Auta se na ní mohla vyhnout jen někde a autobus, který jsme chvíli pozorovali, musel některé zatáčky najíždět opakovaně.
|
| Silnice k Masce |
Když byla silnice volná, sklouzli jsme dolů k vesničce přilepené ve svahu na začátku úzkého a hlubokého údolí, táhnoucího se k moři.
|
| Vesnička Masca nad soutěskou na jejím horním konci |
Měli jsme štěstí a našli jsme na parkovišti nad Mascou volné místo. Parkoviště nebylo kupodivu placené a přítomní policisté nás nabádali, abychom jednak postavili auto kousek dál od svahu (kvůli padajícím kamenům) a nic v něm nenechávat (kvůli zlodějům). Sestoupili jsme pod silnici a ocitli jsme se mezi prvními domky vesnice, nalepenými na vrcholku skalnatého žebra. Sestupovali jsme úzkým strmým chodníkem dolů do soutěsky. Svah byl přetvořený do terasovitých políček o rozměru asi tři krát deset metrů, rostly zde palmy, keře a kaktusy. Jak jsme klesali dolů, políčka se stávala zanedbanějšími, porostu ubývalo a soutěska se zužovala, stěny se zvedaly a stávaly se strmějšími.
Stezka teď už vedla po dně soutěsky podél potoka, kroutila se mezi balvany, větvila, zacházela do porostu třímetrového rákosu, nečekaně končila, stávala se neschůdnou a vůbec dělala všechno pro to, aby byl náš postup co nejpomalejší.
Protijdoucích bylo jen velmi málo - většina návštěvníků použila na dolním konci lodě - takže tvory, které jsme potkávali nejčastěji, byly domácí kočky různých barev, věku, stavu a pohlaví. Červené hrbolaté skály se tyčily nad námi a jejich stěny vypadaly jako pokryté zaprášenými draperiemi. Bylo tam ticho a hlas se odrážel jako v chrámu. Po dvou hodinách chůze roklí jsme narazli na odvážně vedené vodovodní potrubí a pak už jsme zaslechli hukot moře, před námi se objevily stromy v ústí soutěsky a pak jsme už vyšli na kamenitou pláž, kde se právě jedna z výletních lodí plnila turisty a další se pohupovala opodál.
|
| Konečně moře! |
Kupodivu zde byl mezi stromy i jakýsi domek, ke kterému vedlo ono zmíněné potrubí (díky němuž zde rostly ty stromy). Poodešli jsme několik desítek metrů zátokou dál k jihu. Kameny zde udělaly místo malé pláži pokryté černým pískem. Lodě odpluly a místo osiřelo. Koupali jsme se v teplém moři a sušili na slunci, které už přestávalo pomalu hřát. Byl čas na zpáteční cestu. Soutěskou nahoru podél potrubí, územím koček, skalní katedrálou, přes rákosí a a kamení, a světla pořád ubývalo a pak už jsme stoupali mezi políčky a do Mascy jsme přišli práve když slunce zmizelo za vrcholky skal. Vesnička byla prázdná a tichá, hospůdky osiřelé a obchody s upomínkovými předměty zavřené.
Auto už se samo na parkovišti skoro bálo a tak jsme nasedli a spěchali zpátky, odkud jsme ráno vyjeli. Napřed za zbytku denního světla serpentinami do Santiaga a pak už potmě po severním pobřeží na dálnici.
A to je vlastně konec. Ráno nás ani nepřekvapilo, že autobus nepřijel ve stanovený čas a ani delegátka o sobě nedala vědět. Vše se nakonec samozřejmě vyřešilo, odlétali jsme načas a po čtyřech a půl hodinách jsme v pořádku přistáli v Praze. Jen by to chtělo delší pobyt - na Tenerife za námi zůstalo příliš mnoho lákavých nepoznaných míst.
cestopisy
travels in pictures
