Le Cinque Terre
(4.-11.6.2011)
Pár slov o Cinque Terre, než se tam vypravíme
 |
| pobřeží Cinque Terre |
Jihovýchodně od italského Janova se výběžek Apenin tlačí blíže k pobřeží Janovského zálivu a nechává stále méně místa pobřežní rovině, až u Sestri Levante dosáhne samotného břehu. Silnice zamíří raději do vnitrozemí a lidská sídla se na pobřeží nacházejí jen v ústích údolí, která jsou směrem k jihu stále užší. Za Levantem pak horský výběžek vtrhne do moře, z údolí jsou již jen strmé rokle a domy městeček visí v hroznech nad mořem, zadrápnuté na skalách. A právě tento dramatický kout nese jméno Pětizemí, Cinque Terre, podle pěti pobřežních městeček: Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola, Riomaggiore. Kromě nich je v „druhé linii“ výše na svahu řada dalších osad. Ty jsou většinou spojené silnicí, ze které vedou kroucené odbočky i k těm slavnějším na pobřeží, jejichž izolovanost a nedostupnost je dnes již jen historií.
 |
| kostel San Lorenzo v Janově |
Počátky dnešního osídlení spadají do X. století, kdy narůstající moc Janova a Pisy dokázala vyčistit moře od nájezdníků a pirátů, zabezpečit námořní obchodní trasy a dát tak příležitost k obydlení pobřeží. Lidé se tu věnovali rybolovu, vybudovali ve svazích kilometry nasucho postavených zdí zadržujících půdu na terasovitých vinicích, vysázeli olivové háje.
 |
| Riomaggiore |
Po staletí byla hlavním spojením s Cinque Terre lodní doprava, do vnitrozemí vedly jen namáhavé a obtížně schůdné pěší stezky. V polovině XIX. století vyvolal průmyslový rozvoj potřebu vlakového spojení mezi městy severní Italie a začala se budovat trať z Janova do Pisy (která dále pokračuje na sever do Turína a na jih do Říma). Nejvíce obtíží přinesla stavba úseku ze Sestri Levante do La Spezie a byla také dokončena jako poslední v roce 1874. Trať tu sleduje mořské pobřeží, aby se minimalizovala potřeba ražení tunelů. I tak 28km (ze 44km celkové délky) vede tunely, kterých tu bylo 51, téměř kilometr pak měří 23 mostů. Zastávky byly vybudovány i ve městečkách Cinque Terre. Kvůli náročnosti výstavby byla trať postavena jako jednokolejná a teprve po roce 1930 začala být rozšířována. Plně dvoukolejný provoz byl zahájen v roce 1971 a rozšíření za sebou zanechalo opuštěné tunely mezi městečky Levanto a Deiva Marina. Ze staré trati se v Levantu a Bonassole staly promenády a tunely jsou upravovány pro pěší a cyklistický provoz.
 |  |  |
| Riomaggiore | Riomaggiore | Vernazza |
 |
| Vernazza |
Éra masové turistiky v Cinque Terre začala koncem 70. let a zejména po roce 1990. Od té doby se chudá rybářská městečka změnila v drahé a přelidněné turistické cíle, rybářství a zemědělská výroba jako zdroj příjmů byly pomalu vytlačeny příjmem z turismu a některé z po staletí udržovaných kamenných zídek na svazích hor už pomalu zarůstají divokou vegetací. V roce 1999 byl vyhlášen Národní park Cinque Terre a rybářská městečka se stala součástí světového kulturního dědictví pod ochranou UNESCO.
 |
| kostel San Andrea v Levantu |
Za nejvhodnější východiště pro výlety do Cinque Terre je považováno městečko Levanto. Jsou tu kempy, hotely, dá se sem přijet autem, je tu návštěvní středisko Cinque Terre (další je v Bonassole a pak i v sídlech přímo v Cinque Terre), supermarket a další služby. O železniční stanici nemluvě; ta je v každé pobřežní vesnici. Vlaky jezdí oběma směry zhruba každou hodinu, cena jízdenek v řádu jednotek Euro – ono je to totiž z Levanta do Riomaggiore jen nějakých 13km vzdušnou čarou.
 |
| vinice v Cinque Terre |
V oblasti je velké množství značených turistických tras. Nejznámější vede po pobřeží z Monterossa do Riomaggiore a spojuje všech pět městeček. Vstup na ni je placený (5E v roce 2011) a dá se projít za zhruba pět hodin (při celkové délce 9km). Poslední úsek, z Manaroly do Riomaggiore, se jmenuje Via Dell’Amore, projdete ho za dvacet minut a dá se projet i s kočárkem. Ostatní úseky už takové nejsou – jsou to stezky vyžadující pevnou obuv a místy překonávají i nějaký ten výškový rozdíl. Na rozdíl od Via Dell’Amore také nejsou schůdné celoročně. V době naší návštěvy (počátek června 2011) byly úseky mezi Manarolou, Corniglií a Vernazzou uzavřené kvůli sesuvu půdy a správa parku se neměla k tomu je zprovoznit, protože skoro každý den byly prudké bouřky, které by jejich úsilí mařily.
 |
| |
Podle informací z internetu je tenhle stav poměrně běžný, trasa je v plné délce schůdná až v letních měsicích, v hlavní sezoně. Další trasy vedou vnitrozemím, úbočím hor nebo i po hřebeni, z Porto Venere do Levanta a dál na sever. Jednoduchý plánek značených cest v Cinque Terre s údaji o čase chůze a vzdálenosti dostanete zdarma v návštěvních střediscích. U nás je ke koupi turistický průvodce Rother Cinque Terre (autor Martin Locher), popisující pěší túry ve východní Ligurii.
 |
| Porto Venere |
Zlákala mne romantika kdysi nedostupných rybářských hnízd na pobřeží a tak jsme se rozhodli do Cinque Terre zajet na začátku června 2011. Později v létě už ceny ubytování letí nahoru a i návštěvníků tu bude více. I tak patří pobyt na Italské rivieře mezi ty dražší (např. i ve srovnání s Toskánskem). Ubytování jsme našli přes internet a tak nás týden hostil dům pana Roberta v Bonassole. Ona to tedy nebyla přímo Bonassola. Starý dům stojí u silnice na hřebínku mezi Levantem a Bonassolou ve výšce asi 150m nad mořem. Vyjdete před něj a vidíte před sebou všude moře a vpravo daleko na obzoru náznaky hor na severozápadě Janovského zálivu a vpravo pod sebou pak zátoku a Bonassolu. Sice jsme to měli na nádraží kus cesty chůze (a hlavně zpátky do kopce!), na druhou stranu nás ale nerušilo houkání a rachot vlaků, které ve všech vesnicích a městečkách projíždějí přímo centrem. K vybavení naší obývako-kuchyně patřil i stoh turistických letáku, map a průvodců, což nám výrazně usnadnilo plánování výletů.
A tak na dalších stránkách najdete pár poznámek a fotek z našich procházek (a projížděk) po Cinque Terre (a okolí).
Více fotografií naleznete zde: Cinque Terre
cestopisy
travels in pictures
