Cestopisy

Jordánsko 2019

Džaraš (Jerash)

Džaraš - jižní brána

Dojeli jsme malý kousek na Desert Highway a po ní k Ammánu. Velké lidnaté město s hustým provozem jsme zbaběle objeli po okruhu od západu a pokračovali dál k poslednímu cíli našeho výletu, k městu Džaraš (Jerash). Při návštěvě Jordánska je Džaraš řazen mezi místa, která prostě musíte vidět. Místo bylo osídleno už před více než šesti tisíci let a zachovaly se pozůstatky z dob, kdy byla důležitým městem římské provincie, známým pod jménem Gerasa.

Cardo maximus

Asi ve tři jsme dojeli do města a ještě byl čas se podívat do archeologického areálu. Před několika dny tu fanatický magor pobodal osm lidí – turisty, ochranku, průvodce, řidiče. Na návštěvnosti a pozornosti ostrahy to ale znát nebylo. Prohlídka byla ve srovnání s Petrou spíše ledabylá a s humorem. Než se dostanete k památkám, musíte se proplést krytou halou zaplněnou změtí stánků s upomínkovými předměty (kolik šátků kefíja bych už měl, kdybych koupil třeba jen každý pátý, který mi byl nabídnut). Odolali jsme pro tentokrát nabídkám a vyšli pod volné nebe. Před námi byl mohutný Hadriánův oblouk z 2. století a za ním jsme podél nekonečného hippodromu došli k jižní bráně města.

Artemidin chrám

A za ní se nám otevřel pohled na ohromující množství antických sloupů. Vlevo nad námi mohutné zbytky Diova chrámu a jižní divadlo, před námi Fórum, kruhové náměstí obehnané sloupy. Z něj se k severu táhne hlavní ulice města, Cardo Maximus, lemovaná sloupy a zbytky budov.

Sloupy

Nevěděl jsem kam dřív. Těkal jsem od sloupů k agoře, snažil se představit si jižní tetrapylon, když ještě stál v plné kráse, vystoupal jsem ke zbytkům Artemidina chrámu, který se kdysi křižáci snažili opevnit a využít (marně) jako opěrný bod. Poblíž chrámu nalezli archeologové zbytky vodou poháněné pily na kámen… a o kousek dál jsem narazil na lázně a za nimi jsem se snažil srovnat si v hlavě antické sloupy s tvrzením, že se jednalo o kostel sv. Teodora a sousedící katedrálu. Inu, před tím, než město pobořilo v VIII. století zemětřesení, tu vládla Byzanc. Na víc nebyl čas. Slunce se chýlilo k horizontu a blížila se zavírací doba.

Severní divadlo

Popojeli jsme pár set metrů podél plotu antického města a tam jsme našli svůj dnešní nocleh: nový dům, přízemí obývané rodinou, v patře byty k pronájmu a poslední patro rozestavěné. Bydlení vypadalo přepychově – tedy orientálně přepychově. Domácí nám zajistil večeři z fastfoodu, takže naše poslední večeře v Jordánsku se stala překvapivě hojným hodováním grilovaného masa a zeleniny s arabským chlebem chobz a kyselou smetanou místo kečupu.

Diův chrám

Ráno jsme posnídali pod stromy na dvorku a vrátili jsme se mezi sloupy. Chvíli jsme uvažovali o návštěvě Azraqu – stihnout by se to dalo – ale bylo by to naknap a já nerad měním plán na poslední chvíli (navíc osm hodin před odletem) a tak vyhrála druhá návštěva Gerasy. U vchodu nám orazítkovali Jordan Pass a zase jsme bloumali prastarými rozvalinami. Tentokrát jsem to vzal systematičtěji, takže se mi podařilo dojít až do části města, kde vše má v názvu slovo severní – počínaje terapylonem přes divadlo až po bránu. Došlo i na jižní divadlo a Diův chrám, ale leckam jsem přece jen nedošel. Zůstala mi neodhalena celá oblast u potoka východně od hlavní ulice včetně muzea a lázní.

Blížilo se poledne. A zbyl čas už jen na oběd a rychlou jízdu na letiště. Chtělo by to alespoň ještě týden nebo spíš dva. Toho, co jsme neviděli, zbylo ještě mnoho.