Povalený kmen, na kterém jsme seděl, byl vybělený sluncem, větrem a sněhem. Bylo však stále patrné, že příčinou jeho pádu nebyla vichřice ani lidská ruka. Na podmáčené louce kolem mne bylo takovýchto zbytků víc. Malé okrouhlé lístky, typické pro buk lenga, se tu tam objevovaly na větvičkách vyrážejících z ohlodaných pařezů. Rozptýlené světlo zatažené večerní oblohy nevrhalo žádné stíny a hladina jezírka přede mnou byla klidná. Najednou se ozvalo plesknutí, na vzdáleném konci se rozběhly po vodě kruhy a směrem ke mně se blížila ve vodní brázdě tmavá okrouhlá bobří hlava. Podíval jsem se na hodinky. Bylo osm hodin a doma, nějakých čtrnáct tisíc kilometrů odtud, začal právě nový rok.
ráno v Torres del Paine |
Cestovky jsem zavrhl poměrně záhy. Základní třítýdenní program nezahrnoval Ohňovou zemi a byl většinou dělaný stylem "jestliže je úterý, musíme být v Belgii". Naše představa byla přece jen spíše využít toho, co v Evropě už pomalu mizí, tedy volného pobytu v přírodě, daleko od civilizace a pokud možno s minimem lidí okolo. Přiznám se, že jsem si také chtěl ověřit jednu podezřelou informaci ze školy. Totiž tu, že když u nás je zima, někde jinde je léto. Plus ty zjevné astronomické bludy o poledním slunci na severu, jiných souhvězdích, měsíci, který při dorůstání má tvar C... a kdovíco všechno ještě.
Postupně jsem zjistil, že Dundee není jediný mezi našimi známými, kdo tuto zemi již navštívil a získané reference se shodovaly v několika bodech: není problém se tam dostat, není problém tam cestovat, je tam bezpečno, krásná čistá příroda, příjemní lidé, jo, jen to počasí. Počasí? Nojo, připravte se na šílenej vítr a na to, že každej den zmoknete.
Radka nám dala kontakt na Martinu a Karla, kteří "tam" už také byli a možná by se tam rádi podívali zase. Takže následovalo seznamovací setkání, jak jinak než s promítáním diapozitivů. Dost mě zaskočilo, že se nejedná jen o obrázky z Patagonie, ale i o záběry z tříměsíčního pobytu na ostrově Nelson u Antarktidy. Přes veškeré ubezpečování ve mně hlodala pochybnost, jestli se vůbec někdo jako já má do takového podniku pouštět. Od doby, kdy jsem s batohem na zádech přecházel bulharské a rumunské hory přece jen už čtvrtstoletí uplynulo. Přípravy však běžely dál. Nákup průvodce Lonely Planet (Trekking in Patagonian Andes), nerozhodné listování mapami v prodejně Kiwi v Praze (nojo, maj tu padesátku Torres, ale kupuj to za pětistovku, když nevíš, jestli vůbec pojedeš).
letiště Frankfurt |
A pak přišlo 11.září a všechno bylo najednou jinak. "Hele, nějakej blb se trefil letadlem do Centra obchodu!" "No, asi si zkoušel v praxi to, co se naučil ve Flight Simulator a Microsoft tam zas měl chybu." Zpočátku jen kuriozní informace z bláznivé Ameriky, kde je přeci možné všechno. Pak ale začaly přicházet další informace, na přetíženém serveru CNN se objevily první snímky, internetové spojení přes Atlantik zkolabovalo, telefonní hovory se staly nesrozumitelnými a vypadávaly a po zádech přeběhl mráz. Začalo se mluvit o Afghanistánu, televize Nova už ukazovala mapy světa s barevně rozlišnými nepřátelskými tábory pro třetí světovou válku. Začala vojenská akce proti teroristům, Lufthansa mi dala vědět, že se pro nás uvolnilo místo v letadle, jaksi z nás ale vyprchalo nadšení pro cestu na druhý konec světa a učebnice španělštiny pro samouky zmizela pod hromadou denního tisku.
V listopadu už situace vypadala jasněji, začali jsme doplňovat turistické vybavení a prodejny sportovních potřeb se staly pravidelnými zastávkami při našich pochůzkách městem. Pomalu se také rýsoval program: něco úplně na jihu, tedy Ohňová země nebo ostrov Navarino jižně od kanálu Beagle a potom Torres del Paine a případně Glaciares na argentinské straně. Radana a já jsme ještě uvažovali o něčem více na severu, v oblasti Los Lagos nebo Araukania. Po návštěvě promítání v pražské klubovně Adventury se tato představa konketizovala na národní parky Huerquehue a Puyehue. Hromada vybavení doma v obýváku pomalu rostla a brzy bylo zřejmé, že přesahuje možnosti našich starých padesátilitrových batohů. To, že přesahuje naše síly, jsme si sice mysleli, ale raději jsme se o tom moc nezmiňovali.
Martina s Karlem a jejich kamarád Přemek se rozhodli odjet už 12. prosince, my jsme měli rezervaci na 25.12. a Radka s Radkem se rozhodli strávit v letadle Štědrý večer. Začátkem prosince už byl nejvyšší čas koupit letenky pro vnitrostátní lety v Chile. Ani LAN Chile, národní letecká společnost, a tím méně Aerovías DAP, lokální společnost zajišťující dopravu v jižní Patagonii, nemají v Čechách zastoupení a pražské cestovky nabídly letenky ze Santiaga na jih jen za nesmyslně vysokou cenu. Zbyl tedy Internet, jakkoliv moje platební karta při představě, že bude použita pro platbu po síti, kvičela hrůzou a kroutila se do ruličky. (Jak se ukázalo, bylo to částečně oprávněné, protože LAN Chile si strhla peníze za letenky hned dvakrát - sama od sebe ale neoprávněně inkasovanou částku vrátila.) Obě společnosti potvrdily nákup letenek e-mailem. Dlouhé otálení s nákupem letenek u Lufthansy se ukázalo být neprozřetelným, protože cena letenek od srpna stoupla o třetinu.
letiště Santiago |
jesličky na letišti v Santiagu kvetoucí oleandry venku nejsou vidět |
u Santiaga |
Villarica, Quetrupillan, Lanin |
Osorno . |
Odpoledne uběhlo v lenošení a přišel čas pokračovat v cestě. Čekalo nás asi 1200km do Puerto Montt a potom dalších 1000 do Punta Arenas. V Boeingu 737 jsme dostali místa vlevo u okna a jak jsme se vzdalovali od Santiaga, mraky se trochu roztrhaly a tak jsme mohli pozorovat hory. Měl jsem na klíně mapu a některá místa se mi podařilo identifikovat. Tenhle kužel se zasněženým vrcholem je určitě Villarica! A za ní Quetrupillan a Lanin! A jen o pár minut dál se objevil další pravidelný kužel: sopka Osorno. To už letadlo klesalo, rovinatá zemědělská krajina střídající se s vodními plochami (jsou to jezera nebo zálivy? Kdo ví..) byla blíž a pak letadlo dosedlo na nerovnou dráhu malého letiště v Puerto Montt. Malá modrá plechová budova se dvěma choboty, nic víc.
Boliviana 375, Punta Arenas |
typická elektroinstalace |
|
|
|
|
|
|
|
hlavní stránka | Přípravy | Navarino | Torres del Paine | Punta Arenas | Huerquehue | Puyehue |
HOME |
cestopisy travels in pictures |
fotogalerie photo gallery |
dírková komora pinhole camera |
dokumenty documents |
výlety short trips |
FotoPrůvodce (photo club) |
Kabriolety (cabrio club) |
Kruh |
Copyright Zdenek Bakštein 2002
v.9 120310