Řecko - Kyklady (2025)
Folegandros
 |
| karavostasis, přístav Folegandru |
Loď se sunula podél skalnatého hřbetu vyčuhujícího z vody, na jehož hřebeni se bělaly domky. Jestli Milos byl celý ze sopečného tufu, Folegndros vypadá, že je z usazenin či přeměněnin. Co se týče vegetace, je to stejně špatné jako na Milosu. Stromy jen u lidských obydlí, jinde keříky a spálená tráva. Přistáli jsme v plánovaný čas a u lodi nás čekal řidič z Folegandros Rentals, který nás odvezl do Chory do půjčovny. Tam nám vydali obligátní Punto, tentokrát trochu novější než na Milosu. Dostali jsme i mapku a instruktáž, co se dá na ostrově vidět. Dali jsme auto na parkoviště (do města se nesmí) a došli jsme nalehko do "hotelu" Meltemi.
 |
| Chrysopege, západní konec ostrova. Tady končí silnice. |
Je kousek jinde, než říká mapa Seznam, a je o něco horší, než jsem si představoval. Dostali jsme pokojík (domeček) s teráskou v podstatě na hlavní ulici, pokoj je malý, jednoduše zařízený. Po ubytování jsme odjeli autem na druhý konec ostrova po jediné zdejší silnici, a tam jsme se u kostelíku naobědvali. Potom jsme se odsunuli k začátku trasy 5, která nás za padesát minut dovedla k zátoce Livadaki, kde je oblázková pláž.
 |
| Chora |
Čistá pláž, čistá voda, byli jsme tu sami. Po koupeli jsme pokračovali po trase 5 k majáku Aspropounta, který jsme minuli a došli jsme zpátky na hřeben ostrova do vesnice Ano Meria. Koupili jsme v konzumu nějaké jídlo a pití a po silnici jsme dopajdali jeden a tři čtvrtě kilometru k autu. Dojeli jsme na parkoviště, vzali věci z auta a odnesli je do hotelu a hodinku jsme odpočívali. Potom jsme zamířili na večeři. Hospoda, kterou doporučuje tripadvisor, je mrtvá a tak jsem našli otevřenou - To Chik - a dali si dvakrát musaku, pivo a vodu. Po večeři jsem se ještě vydal na kopec nad Chorou, abych vyfotil Choru v nízkém slunci.
Celý den foukal čerstvý chladný vítr a kromě rána byla jasno, až večer se objevily řídké mraky.
 |  |  |
| Maják Aspropounta a zátoka Livadaki | Pláž Livadaki | Cesta k majáku |
 |
| Vyhlídka z Chory k západu |
Ráno, pět minut před půl osmou, cinkal zvon na mši - tink tink tink tank - tink tink tink tank - tink tink tink tank - tink tank tink tank - a my jsme neměli nic na snídani. Je neděle. Takže snad nějaký suprmarket. Vyšli jsme na lov - a supermarket byl zavřený. Šli jsme tedy dál k pekárně a tam v zádveří stíněném igelitovou plachtou před větrem sedělo pět chlapů a za nimi otevřené dveře. Propletli jsme se mezi nimi, vevnitř další dva chlapi, všechno to hulilo cigára, a jedna žena, která nám s úsměvem prodala dva chleby.
 |
| Kostel Panagia nad Chorou |
Cestou zpátky jsme nakoukli do Kastra, nejstarší části Chory, ale světlo nespolupracovalo. Posnídali jsme na terásce a pak jsme se jali drápat nahoru ke kostelu Spočinutí Panny Marie, který je největší na celém ostrově a shlíží na něj pěkně s vrchu. Vede k němu nekonečná cik cak cesta lemovaná bíle natřenými kamennými zídkami. Před kostelem je poměrně velké rovné prostranství, kostel má nezvyklé proporce, odděleně stojící zvonici bez zvonu, do zdi zapracované zbytky stavby, která tu stála před ním (zřejmě antického chrámu), a je zavřený, takže dovnitř jsme nakoukli jen okny.
 |
| Kastro, nejstarší část Chory |
Sestoupili jsme dolů, zašli znova do Kastra. Světlo už spolupracovalo lépe a tak jsme prošli dvěma uličkami Kastra, které je prý osídleno nepřetržitě tisíc let, je tvořeno dvoupodlažními domky, kde nahoru vždy vedou vnější schody. Celé to tvoří nezvyklou kompozici, ve které převažují schody. Z Kastra jsme zašli do kavárny Pounta provozované samými mladými na kafe a čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Seděli jsme v příjemné vnitřní zahrádce ve stínu, popíjeli a hrála nám k tomu z reproduktoru kytara.
 |
| Zátoka Katergo |
Dalším bodem programu byl výlet autem na konec silnice za přístav Karavostasis k samotě Livadi, odkud jsme asi padesát minut šlapali na pláž Katergo. Tentokrát jsme nebyli sami, kdo měl tenhle nápad, kromě nás tam byla ještě jedna dvojice. Vykoupali jsme se, posvačili a vydali se stejnou cestou zpátky. Na oběd jsme zašli opět do Pounta, kde vám pod názvem takos dají tousty se spoustou sýra, rajčaty a slaninou. A zase čerstvý pomerančový džus.
 |
| Angali, zátoka Galiphos |
Poslední plánovaný výlet, autem nějakých šest kilometrů do Angali, osady u moře na jižní straně ostrova v jeho nejužším místě. Pár bílých domů nabízejících ubytování a hospoda, která se na sezonu teprve připravovala. Písečná pláž. Odtud jsme se vydali na západ úzkou pěšinou po pobřeží, abychom se podívali na další pláže - oblázkovou Galiphos se zbytky nějaké staré stavby a o kus dál přívětivější Agios Nikolaos, rovněž oblázkovou, s kostelíkem, zavřenou restaurací a otevřeným kioskem. Tady byl nával, bylo nás tu asi sedm. Nekoupali jsme se, bylo chladno a foukal vítr.
 |
| Chora |
Poseděli jsme ve stínu tamaryšků (či co to bylo) a pak hajdy zpátky stejnou cestou. Nebylo to daleko, jedna cesta 1200m. Na zpáteční cestě jsem fotil zchátralé větrné mlýny. A doplnili jsme palivo u jedné ze dvou pump na ostrově - druhá neměla benzin. Vzal jsem za 10 Eur a bylo toho víc, než jsem za dva dny vyjel. Pak jsem šel ještě jednou vyfotit Choru s kopcem s kostelem při odpoledním slunci. Na večeři jsme zašli do restaurace Belegra na saláty.
 |
| Severní pobřeží Folegandru |
Ve tři čtvrtě na devět ráno jsme předali paní domácí klíč od apartmánu a došli jsme do půjčovny, kde jsme bez problému odevzdali Punto. Jeden zaměstnanec nás pak převezl do přístavu. Byli jsme tam zjevně příliš brzy, loď nikde a cestující jakbysmet. Sedli jsme si do kavárny a dívali se, jak z orezlé nákladní lodi překládají nějaký štěrk na náklaďáky. Pět minut na kus. Pendlovaly tam asi čtyři. Díky tomu byl v přístavu hluk, prach a smrad. Loď přijela s zpožděním a ještě cosi tankovala, takže jsme odjížděli s půlhodinovým zpožděním.
 |
| Výjezd z přístavu ostrova Ios |
Byla to loď velikosti parníků na Vltavě, patřila svazu námořníků ze Santorini, jmenovala se Santorini, byla dost rychlá a při jízdě se klepala a byl v ní hluk jak v Iljušinu. Jelo nás nakonec devět. Sedli jsme si dovnitř, na horní palubě foukalo a bylo chladno. Minuli jsme neobydlený ostrůvek Kardiotissa a potom dlouho jeli podél fádního svažitého a neobydleného pobřeží ostrova Sikinos, v jehož přístavu Alopronia loď krátce zastavila, pár lidí přistoupilo a pokračovalo se k dalšímu ostrovu Ios. Ani v jeho přístavu jsme se nezdrželi a pak už se jelo na Théru.
Mimochodem, na Folegandru bych vydržel o dost déle. I kdybych měl jen sedět ve stínu, popíjet pomerančovou šťávu a sledovat, jak se stíny prodlužují. A občas zajít k nějaké opuštěné plážičce.
Fotografie z ostrova Folegandros:
Thera (Santorini)