Řecko - Kyklady (2025)
Théra (Santorini)
 |
| Příjezd na Théru: Oia |
Strmý útes lemovaný korunou bílých staveb byl předzvěstí, že tady to bude jiné než na předchozích ostrovech a že na prázdné ulice a klid Folegandru budeme už jen vzpomínat. Pod Firou kotvila gigantická hoteloď a od ní mířil přeplněný parníček do přístavu. V laguně kotvila ještě jedna o málo menší a asi tři trajekty. Na nábřeží panoval zmatek, byla tam spousta lidí s cedulemi i bez cedulí, davy přijíždějících i odjíždějících, jeden autobus za druhým a mezi tím taxíky, mikrobusy a auta různého stupně otlučenosti - ty lepší z půjčoven, ty horší místních. Ono se tady obecně tak zběsile nehraje na stáří vozů jako u nás - jezdí to, je to v pohodě. Věkový průměr bude určitě o dost vyšší než u nás.
 |
| Imerovigli, Firostefani, Fira |
Měli jsme v přístavu vyzvednout auto objednané přes booking, ale kancelář půjčovny Wheego jsem nikde nenašel a ani dotázaní o nich vlastně nevěděli. Prošli jsme frontu provozoven v přístavu a nakonec jsem do kanceláře zavolal. Věděli tam o nás, kolega je prý v přístavu a přijde si pro nás. Auto bylo zaparkované na chodníku lemovaném žlutým pruhem, papíry se vyřídily na zídce u chodníku, složil jsem kreditkou depozit 700E a dostal klíčky od bílé Kia Picanto. Provoz trochu ochabl a tak jsme se mohli vrhnout na silnici a stoupat serpentinami na útes.
 |
| Agios Theodosias v Pyrgos Kallistis. Šest zvonů - a žádné davy turistů. |
Zpočátku to šlo svižně, pak jsme ale dojeli šňůru - autobusy se ve vlásenkách vejdou velmi špatně (a to nemluvím o tahači s návěsem). Nakonec jsme ale do městečka Pyrgos Kallistis dojeli a na veřejném parkovišti našli místo pro auto. Před kavárnou na náměstíčku jsme se sešli s majitelkou ubytování a ta nás pak hnala svinským krokem vzhůru a vzhůru uličkami a po schodech skoro na samý vrchol kopce, kde otevřela dveře do tunelu. Na začátku byly po stranách dvě pidimístnůstky jako kuchyňka a - dejme tomu - špajzka a pak se prostor rozšířil do klenuté kaple, uprostřed které stál katafalk, tedy postel. Za ní schůdek a po metru zeď a na ní šestero zrcadel a každé jiné. Vlevo průchod, doprava dveře do sanitárního bloku s betonovým korytem a excentrickým zděným sprcháčem, na konci průchodu dveře a schůdky do ulice o půl druhého patra výš, odkud se stoupá další patro na rozlehlou terasu se dvěma židlemi a stolkem se širokým výhledem na západ. No, co jsem chtěl, to mám. Rozloučili jsme se s majitelkou a vyrazili dolů na oběd.
 |
| Pyrgos Kallistis a jihozápadní konec ostrova (pohled z naší střechy) |
Začalo pršet. Našli jsme restaurant Mythos, kde mají denní nabídku, 10E za jídlo - dnes to bylo pečené kuře a musaka, k tomu salát - tedy vařená mrkev, květák a červená řepa, vše teplé, s olejem a citronem. Dobré a bylo toho až dost. Nakoupili jsme v minimarketu něco na zítřek. Vydrápali jsme se zas na kopec, tentokrát s devíti kily vody - ona ta z kohoutku není pitná.
 |
| Pohled z Pyrgos Kallistis k severu na Vothonas, Mesarii, Korterados a dál na Firu a Oiu na konci výběžku. |
Rozváží se buď z vrtů dole v nížině nebo se odsoluje mořská, přírodní zdroje tu nejsou. Někdy v půl sedmé pršet přestalo, tak jsem obešel úzkými uličkami po vrstevnici vrcholek kopce. Staré domy s maličkými (nebo žádnými) okny v přízemí, některé opravené (většinou s cedulkami K pronájmu), některé zřícené. Občas se otevřel výhled do kraje, občas vedly někam schody. Dokončil jsem okruh a zase se dalo do deště.
 |
| Panagia Episkopi na úpatí Profitis Ilias |
Snídali jsme na střeše, kam je to daleko a věci se tam špatně nosí. Ale zase je rozhled. Po snídani jsme sešli k autu a odjeli na úpatí Profitis Ilias, kde je kostel Panagia Episkopi z konce 11. století. Měl být otevřený, ale na nové cedulce byla omezená doba návštěv na 8-9 ráno. A ve čtvrt na jedenáct bylo zavřeno. Přesunuli jsme se tedy do Kamari, kde začíná silnička nahoru k starověké Theře. Začínala, ale byla označená Stezka pro pěší a Zákaz vjezdu. Chtěl jsem to zabalit, ale nakonec zvítězil názor, že bychom ty dva a něco kilometru a dvěstěpade nahoru mohli vyšlápnout. Šlo se dobře, jen nás předjížděla auta, která na zákazy (možná tam byly z dob zemětřesné uzávěry a nikoho nenapadlo je sundat) kašlala.
 |
| Antická Théra - dům Tyché |
Areál starověké Théry byl na vrcholu bočního hřebene Profitis Ilias a byl překvapivě rozsáhlý. Zachovaly se jen zbytky zdí ze šedého sopečného kamene, něco z řecké doby (tak -300), něco římského. Nálezy odvezli do muzeí, zůstaly zbytky zdí a jako třešnička reliéfy Artemidorova temenu.
 |
| Agios Stefanos, kostel ze VI. století, a v pozadí Profitis Ilias |
Na severovýchodě hluboko pod námi jsme měli jako na dlani letiště u městečka Monolithos a o něco blíže dlouhatánskou šedou pláž lemovanou několika řadami slunečníků v Kamari. Na jihu bylo něco podobného, Perissa a Agios Georgios. Do jednoho z těchto tří vás nejspíš uloží, když si koupíte zájezd od cestovky. Prošli jsme areál, sešli dolů a zajeli do Pyrgu do restaurace Mythos, kde jsme jedli včera, na denní nabídku. Opět dobré.
 |
| První dojem z Firy |
A odpoledne do Firy, první z povinných (druhá je Oia). Auto jsme nechali na hrbolatém parkovišti hned na kraji a vrhli se do davu. V městečku byl krutý zmatek, autobusy chrlily davy lidí a všichni směřovali do uzounkých uliček, krámek na krámku, luxusní zboží, suvenýry, kavárny, občerstvení...
 |
| Katedrála Sv.Jana Křtitele |
Šli jsme s davem kolem nové katedrály a archeologického muzea v rekonstrukci (bez jakékoliv informační tabule, na budově ani nebylo žádné označení, že je to muzeum) k stanici lanovky, která nejezdila, ale hned vedle byl katolický kostel Sv. Jana Křtitele. Pokračovali jsme bílými uličkami po turistické trase do Firostefani (nevím, kde končí Fira a začíná Firostefani, moc se to nepozná), přibývalo hotelů a nájemních apartmánů, u bílých domů ve svahu šplouchaly vířivky a přelivové bazény (kde tu vodu berou?) a leckde se u nich povalovali rekreanti. Dělníci pucovali zářivě bílé zdi, aby byly ještě zářivější, a kde to nepomáhalo, patlali na ně další vrstvy zářivě bílé barvy.
 |
| Pohled od skály Skaros k jihu na Firostefani a Firu, v pozadí vrchol Profitis Ilias a na jeho úpatí Pyrgos Kallistis |
Čekal jsem, že všechno bude mít modré střechy a dveře a rámy oken, ale modré je nakonec docela málo a omezuje se na střechy některých kostelů. Jak jsme se vzdalovali od centra Firy, lidí ubývalo. Do řady uliček a schodišť se nedalo jít, byly označené jako privát, takže se šlo v podstatě jedním směrem a možností přejít na souběžnou ulici bylo málo. Došli jsme do Imerovigli a já jsem zamířil dolů ke skále Skaros, tyčící se na krátkém hřebínku vybíhajícím z útesu do kaldery. Na výběžku byly zbytky středověkého hradu a když jsem obešel skálu, našel jsem o něco níž malý (samozřejmě bílý) kostelík.
 |
| Sv.Gerasimos ve Firostefani, v pozadí Imerovigli |
Zpátky jsme šli většinou stejnou cestou, jen s malou odbočkou ke "třem zvonům Firy", kostelíku se zvoničkou, který každý prostě musí vyfotit. Výhled na něj je trochu bokem a v důsledku toho byla cesta zpátky klikatější neboť nesouvislá s nucenými odklony kvůli privátům. Kousek od parkoviště jsme navštívili supermarket a v sedm přijeli do Pyrgosu. Vydrápali jsme se do nory a vyšli na střechu povečeřet. Dlouhej den. Oproti včerejším dvaceti kilometrům jsem dnes nachodil jen dvanáct, ale připadám si nějak unavenější.
 |
| Archeologický areál v Akrotiri |
Ráno, někdy po desáté, tedy po snídani na střeše, jsme vyjeli na jižní konec santorinského rohlíku do Akrotiri. Auto jsme nechali na placeném parkovišti, po deseti eurech jsme koupili zlevněné důchodcovské lístky a byli jsme vpuštěni do obrovské haly (něco přes hektar), ve které jsou vykopávky města z doby bronzové, tedy zřejmě mykénské, které bylo zničeno zemětřesením a zasypáno vulkanickým popelem někdy 1700 před naším letopočtem, tedy bezmála před čtyřmi tisíci let.
Objeveno bylo v roce 1967. Překvapilo mne, že už tehdy měla města kanalizaci a stály v nich třípodlažní domy. Pod popelem se to nezachovalo celé, maximálně kousek druhého, ale archeologové snad vědí, o čem mluví. Domy byly prostorné - obvyklá výměra 100 až 250 metrů, měly dveře, vnitřní schody kamenné či dřevěné, a v oknech dřevěné rámy. Na stěnách byly fresky, podlahy dlážděné. Našla se tam spousta rozměrných malovaných nádob, šperků a předmětů denní potřeby. Prohlídka nám trvala skoro dvě hodiny.
 |
| Červená pláž |
Archeologický areál má kromě vlastních vykopávek a pokladny třeba i záchodky, před nimi ale z nějakého důvody byla fronta, přestože v areálu bylo málo lidí. Konec konců, včera na staré Théře byly záchodky (postavené za evropské peníze) úplně zavřené. Od areálu to bylo pár kroků na pobřeží k řadě restaurací a barů a pláži před nimi, odplouvaly odtud lodě k barevným plážím (červená, bílá, černá - kdo je všechny neviděl, jako by neexistoval) a začínala tam asi 800m pěšina k červené pláži. Se spoustou dalších lidí jsme se vydali po ní, přešli jsme hřebínek, a - ejhle - byly tam červené skály a pod nimi pláž s červenou a černou škvárou a na ní lidi.
 |
| Stačí poodejít kousek dál a jste skoro sami... |
Na hřebínku nějaký "umělec" vyřvával hudbu z repráků a ještě k tomu šmrdlal na housle. Bylo to slyšet široko daleko a myslel si, že mu za to lidi budou platit. Zaplatil bych, ale jen tomu, kdo by ten verk skopnul do moře a skřipky rozšlápl. Po stezce proudili lidé sem a tam a vyhýbat se bylo obtížné. Plácli jsme se na pláž a přemítali, zda se omočit či neomočit. Voda u břehu ale byla kalná, tak jsme se zvedli a zkusili jít dál, k další pláži a až k pláži bílé, mělo to být asi kilometr a půl. Došli jsme k další pláži a vypadalo to, že na bílou pláž to moc nepůjde a tak jsme dál nešli a raději se vykoupali. Lidí tu bylo velmi málo, pláž oblázková a voda velmi čistá. Ale až sem byla slyšet hlučná produkce.
 |
| Červená pláž |
V noci bylo mezi Krétou a Rhodem zemětřesení síly 6 a očekávala se tsunami. Provoz lodí ale byl normální a lidé se spokojeně ráchali. Jednu chvíli se nám zdálo, že se lodi houfují a míří všechny stejným směrem, ale nikdo nic nevyhlašoval a všichni si dál lebedili. Oschli jsme, pojedli jablko a sušenky a vydali se na zpáteční cestu. Byl hlad. A do Pyrgu jen deset kiláků. Takže do auta a do hospody Mythos a denní nabídku - rybu s bramborem a kuře s okrou.
 |
| Vlychada. Krásné skály a ráj nudistů, kteří se tváří zle, když máte foťák. |
A pak zpátky na jižní konec, tentokrát do Vlychady. Tady je kromě přístavu malých lodí šedá pláž lemovaná strmými skalami zvětralými do roztodivných tvarů. Pláž je tak tři čtvrtě kilometru dlouhá a čím dál od přístavu, tím víc na ní bylo naháčů. Ve Vlychadě je také rajčatová fabrika, dnes muzeum rajčatové fabriky.
 |
| Maják na mysu Akrotiri |
Pak jsme pokračovali na západ až na konec ostrovního rohlíku k majáku Akrotiri. Dovnitř se jít nedá a zavřená je i cesta na kopec nad maják. Dá se jít jen pod něj a na poslední výspu pevniny. Maják sám je široká zděná budova, z jejíhož středu vyrůstá nevysoká věž.
 |
| Srdce Santorini |
Na zpáteční cestě jsme se stavili ještě v Megalochori, kde je "srdce Santorini", skalní okno, které při hodně velké dávce fantazie podpořené chtěním může prý mít tvar srdce. Kousek pod ní byl ve skále kostelík se třemi zvony.
Ráno jsme odjeli do Oie. Parkoviště na mapách Seznamu byla vesměs privátní, až to největší bylo skoro prázdné - a placené. Vyšli jsme na hlavní promenádu. Ta je pečlivě dlážděná mramorem, vzdušnější než uličky ve Fiře, jako kdyby se poučili a postavili to později než Firu. Ale jinak to byl stejný dyznylend s krámy s luxusním zbožím, se suvenýry, kavárnami a restauracemi. Ty měly ceny tak dvaapůlkrát vyšší, než za kolik jíme v Pyrgu.
 |
| Oia, vpravo v pozadí Imerovigli a skála Skaros |
A spousta ubytování s výhledem na kalderu a u každého pokoje vlastní venkovní vířivka nebo bazénky a to vše většinou viditelné z promenády. Takže se v plavkách rácháte a zíráte daleko do kaldery a tři metry od vás promenují tisíce upocených turistů a zírají. Pár kostelů - těch tu tedy bylo víc, než ve Fiře, a většina měla modré kupole.
 |
| Oia |
Došli jsme na jižní konec, otočili se, došli na místo zvané Londsa castle, odkud je výhled na městečko včetně větrných mlýnů, a pak jsme se vraceli zase zpátky. Na vyhlídku na populární modré střechy stála dlouhá fronta, takže jsme si radši zašli do restaurace Four Winds na chutný oběd za rozumné peníze - ale holt bez výhledu na kalderu. V průběhu oběda došla zpráva od Seajets, že kvůli počasí posouvají odjezd na 12:40 a pojede větší loď. Zejtra má zatraceně foukat (60km/h, nárazy prý až 90) a v tom máme jet lodí osm hodin do Pirea.
 |
| Je libo selfie na profláknutým místě? Vystůjte si frontu! |
Vrátili jsme se k vyhlídce z druhé strany, ale i tam byly davy, influencerky si fotily selfíčka a špulily přitom silikony a botoxy a ty teprve čekající rozpřahovaly ruce a bránily v průchodu. No, tak jsme šli pryč, k autu, a sjeli jsme dolů na pobřeží a poodjeli jsme asi pět kilometrů k osamělému kostelíku a pak jsme jeli dál a po dalších pěti kilometrech jsme viděli šestnáct větrných mlýnů předělaných na apartmány a pak jsme jeli ještě dál a dojeli jsme do Pyrgu, vyšlapali do nory a padli. V pět hodin mě vzbudila zpráva od bytné ohledně zítřejšího checkoutu.
 |
| Pyrgos Kallistis |
Osprchoval jsem se a vyrazil do městečka, až na vršek kopce, abych uviděl zbytky kastela a cedulky na kostelech, uvádějící rok vzniku mezi 1600 a 1670. Byla to smutná procházka. Domů, kde se bydlí, je minimum, víc je jich upravených na nájemní apartmány, kavárny a prodejny suvenýrů, a další jsou v různém stadiu devastace od opuštěných po úplné ruiny. Snažil jsem se projít co nejvíc uliček, ale stejně jsem se zamotal a do spodní části městečka jsem vůbec nešel. Žádné další návštěvníky jsem tu nepotkal.
 |
| Pyrgos Kallistis, kostely Agios Georgios a Eisodia Tes Theotokou v benátské pevnosti na vrcholku kopce. |
Noc nebyla nic moc, už večer se zvedl vítr a hlomozil ve vedlejším opuštěném domě, hvízdal v odtahu koupelny a vůbec přiváděl k životu všechny duchy a přízraky těch, kdo tohle místo po staletí obývali. Ráno byla minimální viditelnost, vítr zřejmě přihnal prach ze Sahary. Odjeli jsme autem do přístavu, kde nebyla žádná loď, minimum lidí a na parkovišti spousta místa. Tak jsem podle instrukcí nechal klíče v kastlíku nezamčeného auta a šli jsme odpočívat na gate B1. Byly tam nepohodlné lavice a spousta lidí. Porozhlédl jsem se po přístavních krčmách - a jedna vypadala rozumně, tak jsme se tam přesunuli, dali si dobré sendviče a pití a vydrželi tam až do chvíle, kdy se ve dvě objevila loď. To už autobusy dovezly další lidi a přijel i jiný trajekt. Vítr pořád zběsile foukal a viditelnost byla malá.
 |
| V přístavu. |
Loď přistála jen na chvíli - vyhrnuli se lidi, vyjela auta, lidi se nahrnuli dovnitř, najela auta, loď vyplula a průběžně se odbavovalo. Velká zavazadla se nechávala v garážích na regálech, s malými se šlo rovnou do sálů se sedadly podobnými leteckým, kde měl každý určené místo podle palubní vstupenky. Usadili jsme se a absolvovali šest a půl hodiny dlouhou platbu od ostrova k ostrovu - Ios, Naxos, Mykonos, Syros a až pak Piraeus - každý skok hodina, Syros tři čtvrtě, zastávky jen na chvíli (naskakování za jízdy?), místy vlny, které si pohazovaly i s devadesátimetrovou lodí, rychlost pětatřicet uzlů, a v půl deváté nás loď vyplivla u mola E1. Chytli jsme bus k metru a pak necelou půlhodinu šlapali k ubytování - garsonce Port little gem. Příjemné překvapení, dobře vybavené, čisté. Takže sprcha a chrnět.
A ráno metro na letiště a skok vzduchem do Prahy.
Fotografie z ostrova Théra:
Pyrgos Kallistis