Cestopisy

> Cestopisy > Okolo Islandu > Cesta na Island

kapitola 1.

Cesta na Island

noční jízda Polskem - první trajekt - proč je v sobotu v noci ve Švédsku veselo - most do Norska - lodě Vikingů - procházka v Oslo - přes Hardangerviddu do Bergenu - nekonečná plavba - vláda v dřevěném domku (Tórshavn)

odjezd ze Swinoujscie

Konec konců, Vikingové také neměli letadla. A karosa s lehátkovou úpravou v kombinaci s trajektem je pohodlnější než otevřené vikingské lodě. Tedy alespoň do ní nefouká a teče jen občas. Navíc jízdní řád trajektu na Island (a s ním další, zcela prozaické důvody) umožnil cestovce předstírat, že náš zájezd se ubírá po stopách prvních osadníků. V pátek večer jsme tedy nabrali směr na sever k polské hranici. Deštivé sobotní ráno nás pak zastihlo mezi borovými lesy v nekonečné rovině před polským přístavem Swinoujscie.

na trajektu

Ranní hygienu jsme imitovali spolu s osazenstvem několika jiných autobusů na odpočívadle s kioskem a v přilehlém lesíku. Lesík byl již značně vzrostlý a navzdory dešti byla dohlednost poměrně vysoká, podrost žádný a terénních vln pomálu. Stinná stránka autobusových zájezdů hned první den, teď si jen rychle zvyknout. Po návratu nás čekala snídaně. Každý vyfasoval příbor, plastikovou misku, talíř a hrnek a na řadu přišla ta lepší stránka zájezdu s polopenzí: páreček s čajem k snídani. Pak ještě dorazit těch pár kilometrů do přístavu Swinoujscie a nalodit se na trajekt. Pomalu se vyčasilo. V jednu jsme vypluli. Kolem plynuly břehy lemované loděmi, nad které se vypínaly černé konstrukce jeřábů, pak přišel násep s majáčkem na konci, pláže s ráchajícími se lidmi. Loď nabrala kurs k severu a za ní zůstávala jen brázda zpěněné vody, po celou plavbu rovná jako když střelí.

Svinesund, hranice mezi Švédskem a Norskem

Ke švédskému břehu jsme přirazili někdy o půl osmé večer a připadalo nám, že máme za sebou dlouhou plavbu. Ystad pro nás zůstal jen přístavem, kde jsme vstoupili - tedy vjeli - na vikingskou půdu, protože autobus hned zamířil dál na sever. Někdy před půlnocí jsme zastavili v Helsingborgu, abychom se trochu protáhli a připravili se k nočnímu přejezdu. Jako jinde ve Skandinavii (včetně Islandu) je prodej alkoholu ve Švédsku omezen a sobotní noc je pravidelně vyhrazena vypouštění se ze řetězu. Půlnoční procházka Helsingborgem proto vedla neobyčejně živým městem s otevřenými restauracemi a kluby, s hloučky obyvatel povykujícími v povznesené náladě, řvoucími motorkami a automobily plnými hulákající mládeže bezcílně křižujícími hlavní třídou.

museum vikingských lodí

Další den pro nás začínal na hranici s Norskem, zastávkou u mostu přes Svinesund. V rámci zkapacitnění komunikace mezi oběma zeměmi se opodál staví nový most, úctyhodná konstrukce vysoko nad hladinou. Na informačních tabulích je popsán způsob výstavby: díly mostu byly na místo dopraveny po vodě a potom vyzvednuty vzhůru.

tahle loď na Island neplula, ale podobné ano

Pořád ale žádní Vikingové. S těmi jsme se setkali až v Oslu, na ostrově Bygdoy, v museu vikingských lodí. V budově ve tvaru kříže jsou tam vystavené dvě rekonstruované vikingské lodě, které byly nalezeny v pohřebních mohylách vikingských náčelníků. Dlouhé ploché čluny se zvednutými špicemi, bez přístřeší, kam by bylo možné se ukrýt před nepřízní počasí, svědčí o tvrdosti národa, který se na takovýchto plavidlech odvážil do neklidných vod severních moří a doplul na Island, do Grónska a dokonce i na severoamerický kontinent. V museu je i řada předmětů denní potřeby, zbraní a ozdob, vypovídajících o každodenním životě jejich dávných majitelů.

radnice v Oslo

Oslo samotné na nás díky megalomanské červené radnici s téměř budovatelskými sochami dýchlo starými časy. Široké ulice s rušným provozem a volná prostranství rozhodně nepůsobí útulným či domáckým dojmem. Prošli jsme se k parlamentu, zkusili starou pevnost Akerhus, kde však byly zavřené hradby kvůli závodům člunů probíhajícím v přístavu,

nová část města u Bryggetorget

prošli jsme přecpanou promenádou u přístavu (závody právě skončily) do nově (a zajímavě) vystavěné části města okolo Bryggetorget a skončili jsme ve stínu stromů parku královského paláce. To byl tedy náš neseversky horký den v Oslu. Následovala seversky chladná noc v kempu kdesi u Nes. Autobus poskytoval i ubytování: interiér byl rozdělen na osm dva metry dlouhých kupé oddělených příčkami, v každém kupé dvě dvojsedadla proti sobě a mezi nimi stolek. Na noc se stolek spustil, opěradla zvedla a vznikla tak dvě lůžka nad sebou, každé pro dvě osoby. Závěs do uličky zaručoval určité soukromí. Přesto jsme tímto komfortem pohrdli a každou noc raději stavěli stan a spali venku. O slastech pobytu v utěsněné noclehárně, kde se na metr široké lůžko ukládaly společně i dvojice, které se před zájezdem ani neznaly, tak víme jen z doslechu.

kostelík v Golu

Jedeme na Bergen. Než tam ale dorazíme, je čas na dřevěný kostelík v Golu s šupinatou šindelovou střechou (je to replika, ten původní před pár

Voringfossen

lety shořel) a na protáhnutí kostí krátkým výletem na Hardangerviddě. Příznivé počasí nám vydrželo i na dnešek. Hardangervidda, náhorní rovina bez keřů a stromů (to není borůvčí, takhle tu vypadají vrby a břízy, borůvčí je to malé, co skoro není vidět), zato s četnými jezery, dokonce vypadala ve slunečním světle přívětivě a Hardangerjokul na obzoru oslnivě zářil. Nač se trmácet na Island, tady by se taky dalo pár dní pobýt, hodit batoh na záda a jít se podívat támhle k tomu jezeru a pak támhle za ten kopec... Jo, to sis, holenku, měl rozmyslet dřív, tenhle zájezd má onačejší cíl. Tak jen projít žulou a břidlicí od chaty Fagerheim přes chatu Krakkja k Halme Fjellstove, zase do autobusu a rychle nakouknout shora na Voringfossen (vypadá stejně jako před devíti lety, zatím v elektrárně kohouty nepřiškrtili) a pak sjet kroucenými tunely dolů k Eidfjordu, přeplavit se krátkým trajektem přes fjord a pak kemp. Granvin to byl.

Hardangervidda

chata Krækkja

trh v Bergenu

Vstávání v šest nás bude pronásledovat snad celý zájezd. Balíme orosený a opocený stan (ten bude za pár dní vypadat!), snídáme, odjíždíme. Cestou nás staví policejní hlídka a strká pod kola váhu. Kupodivu nejsme přeložení - a to máme s sebou jídlo na tři týdny.Však se nám brzy ulehčí a budeme vzpomínat na kuřecí medailonky s brambůrkami! Leč nepředbíhejme.

uličky starého Bergenu

Teď je tu Bergen. Staré dřevěné hansovní domy na nábřeží, Hakonova hala, ve které byli kdysi korunováni norští králové, dvojlodní dóm z XIII. století (vypadá to, že na druhou boční loď nevyšel buď prostor nebo spíš finance) s dřevěným stropem, připomínajícím převrácenou loď. A samozřejmě trh. Napřed svetry se sobem a čepice, vedle rybí trh. Tady si nejen můžete koupit různé bestie vylovené z moře, ale i si z nich nechat připravit sendvič. Trh je kosmopolitní, zní tu italština, polština a angličtina a dá se tu platit eury. Připadá nám, že je tu dost draho. Ale na Islandu prý je ještě hůř. Vychutnáváme si tedy kávu v zahrádce kavárny u trhu a obhlížíme loď Norrøna faerské společnosti Smyril Line, ve které strávíme následující dva dny. Vypíná se v přístavu hned vedle Hakonovy haly. Ta ve srovnání s ní připomíná domeček k modelové železnici. Pěkná obludnost tedy, ta loď.

couchettes

Náš lodní lístek zahrnuje i ubytování v couchettes, což jsou maličké kajuty uprostřed lodi, zhruba na čáře ponoru. A když říkám malé, myslím tím vskutku malé: tak třikrát dva a půl metru, v tom tři třípatrová lůžka. Na horním by se chlap s širšími rameny na bok nepřevrátil, dolní jsou jen o málo vyšší. Dveře jsou dvoukřídlé lítačky s tak silným pérem, že k otevření je třeba obou rukou a při prudkém zavření by klidně mohly sloužit jako popravčí přístroj. Takže si tu necháme věci a půjdeme se podívat o pár pater výš. Tam se mi maně vybaví scéna ze staré verze filmu Titanic: skupina cestujících ze čtvrté třídy v hlubokém podpalubí vyběhne při hledání úniku z potápějící se lodi do rozlehlých prostor s křišťálovými lustry a ona okouzleně vydechne: "První třída!" No, takový kontrast to přece jen nebyl (a to, že píšu tyto řádky je důkazem, že moře k nám bylo milostivo a osud jmenovaného parníku nás nestihl), ale přece jen obchodní a restaurační podlaží je příjemnějším místem, kde strávit cestu, než těsné kajutky.

odjezd z Bergenu

první večer na moři

Vyplouváme načas a čeká nás asi osmačtyřicet hodin na palubě. Napřed je nač koukat: kolem nás míjejí břehy fjordu a ostrůvky s červenými domky, nad hlavou se dozadu zvolna přesune most, kolem plují jiné, menší lodě. Pak se ale přiblíží ústí fjordu s majákem, lodivod opustí palubu a před námi je otevřené moře. Břehy Norska brzy zmizí za obzorem a slunce zapadající do mraků vykreslí siluetu vzdálené ropné plošiny. Loď nabrala cestovní rychlost dvaceti uzlů, moře je klidné a hluk motorů tlumený. Karty už nás přestávají bavit. Čas napěchovat se do svého regálu v podpalubí.


Torshavn, hlavní město Faerských osrovů

vládní řidiči před kanceláří premiéra

Zastávku na Shetlandách jsme zaspali. Teď už je zase den, slunce svítí a před námi se objevuje napřed čepice mraků a pak i temné siluety ostrovů pod nimi. Faerské ostrovy, hlína z pod nehtů Stvořitele odhozená do oceánu. Blížíme se k Torshavnu, domovskému přístavu naší lodě. Ta ve srovnání se vším okolo připomíná Otesánka, který všechny přerostl a teď se je chystá pozřít. Pěkně shora se díváme na poloostrov vybíhající do zálivu s červenými domky se zatravněnými střechami, historický Torshavn, nyní sídlo ostrovní vlády (pokud vás Faerské ostrovy zajímají, doporučuji vyprávění F.Štauda na Paladixu).

nová výstavba v Torshavnu

Loď se otáčí opatrně, aby nesmetla některé ministerstvo do vody, a pak přiráží k molu. Vrata na zádi se zvedají a my máme dvě hodiny na prohlídku města. První kroky samozřejmě míří do starého města. Černé a červenohnědé domky jsou většinou dobře udržované, před nimi miniaturní zahrádky, občas i strom, na Faerských ostrovech vzácnost. Vládě končí pracovní doba a kolem nás procouvají dvě limuziny. Na poloostrově by se neměly kde otočit. Procházíme na samý konec výběžku, ke stožáru s faerskou vlajkou, a pak se vracíme zpátky, abychom si prohlédli rybářský přístav. Po dni stráveném na lodi si můj organismus přivykl jejímu houpání a teď se se mnou najednou houpe i pevná zem. Pomalu projdeme pár ulic v novější části města s běžnou nabídkou obchodů a ještě máme čas navštívit starou pevnost s majákem u vjezdu do přístavu. Postavili ji tu začátkem XVII. století a od té doby byla několikrát přestavována. Teď tu je kromě majáku dlouhý kamenný dům a na travnatých valech reziví několik děl různého stáří. Vracíme se na loď.

stará pevnost

Jako by mělo hlavní město nějaké privilegium, díky němuž dostává vyšší dávku slunečního svitu než okolí, hned po vyplutí se zatahuje, fouká silný vítr a přeháňka střídá přeháňku. Proplouváme mezi ostrovy. Tu a tam jsou na holých zelených březích vidět usedlosti a vesničky, nikde ale ani strom. Tmavá voda, tmavozelené příkré břehy, temná obloha, vítr a déšť. Panorama se zvolna mění, je tu poslední průliv a pak severní výběžek ostrova Eysturoy s několika skalisky, tedy s obrem a čarodějnicí, které při pokusu přitáhnout ostrovy blíž k Islandu zastihlo slunce a oni tu na věky zkameněli.

Ostrovy zůstávají za námi a s nimi i mraky. Objevuje se slunce a nás čeká další klidná noc na palubě.