ARMÉNIE - den 4. - 2.10.2012

Památník abecedy - hora Aragats - pevnost Amberd

Opět jsme vyjížděli později, než jsme chtěli, vzali jsme to po M15 (tentokrát na sever) a byla to slušná silnice a pak jsme (po zastávce s policajty, kterým se nelíbilo, že jsem předjížděl na plné čáře, ale nakonec mi popřáli příjemný pobyt a propustili mne s napomenutím) zahli na západ, opět na Aštarak. Silnice vedla jinak, než říkala mapa a GPS, značení veškeré žádné, nicméně jsme se s jedním dotazem dostali, kam jsme potřebovali. Z Aštaraku po stále stoupající M3 na sever, minuli jsme Ohanavan a Saghmosavan a asi dva kilometry za Artašavanem nás čekal u odbočky na Aragac Aibuben park - památník arménské abecedy.

Ve svahu tu trůní stádečko znaků arménské abecedy v silně nadživotní velikosti, každý vytesán z červeného či šedého tufu a pečlivě ohlazen, každý na svém podstavci z kamenů. A nad nimi jako dobrý ovčák bdí svatý Mesrop Maštots, mnich, teolog a jazykozpytec, který je roku 405 vypustil do světa. Vytvoření abecedy tehdy vyvolala potřeba přeložit bibli do arménštiny.

U památníku je parkoviště a malé jezírko a pokračuje odtud silnice vzhůru na Aragac. Vydali jsme se po ní. Povrch měl proměnlivou kvalitu, našinec se rozjel, aby po sto metrech prudce brzdil před sérií výmolů. Nečekaně jsme vjeli do mladého lesa – už jsme se smířili s tím, že v Arménii žádné plochy porostlé stromy nejsou , a najednou tohle. Les nebyl velký a zase ho vystřídala holá pláň. Potom jsme se připojili na silničku od jihu, kterou se obvykle na Aragac jezdí. Pokračovali jsme stále vzhůru kolem odbočky na Amberd, vlevo pod námi na dně údolí bylo koryto říčky Arkašen, povrch silnice byl stále horší a některé pasti jsme projížděli velmi opatrně s mrazením v zádech a zatajeným dechem, naslouchajíce, zda se ozve úder kamene o podvozek. Nakonec jsme v pohodě dorazili pod sypanou hráz Kari Lič, jezera ve výšce 3200m, u kterého je restaurace a vědecká stanice.

Jezero je jižně od vrcholů. Ty jsou čtyři - vidět však byly dva a ještě jsem si nebyl jistý, jestli to není jen jeden. Obešli jsme jezero od západu. Šlo se vzhůru plání krátké zahnědlé trávy, občas přerušované drobným kamením. Sklon se zvětšoval, trávy ubývalo, kamení přibývalo a my museli zastavovat čím dál, tím častěji, jak se nedostávalo dechu. Tři dny v tisíci metrech okolo Jerevanu na aklimatizaci prostě nestačí (to si můžete namlouvat, pokud nemáte fyzičku a zanedbali jste byť jen základní trénink). U sněhového pole, kde GPS ukázala 3740m, jsme se zastavili a poobědvali (paštiku Hamé popsanou azbukou a koupenou v samoobsluze v Jerevanu).

Po obědě jsme se rozhodli ještě kousek pokračovat, to jsme narazili na slušnější cestu, pak ještě k támhleté desce, která se ukázala být poslední stěnou nějaké chatrče, a tam se nám otevřel výhled na ostatní vrcholky Aragacu - a stálo to za to. Došli jsme ještě těch pár kroků ke kříži, mužikům a závětří z kamenů na vrcholku, fotilo se, snědli jsme tatranky a pak jsme zahájili sestup. Přestože nám počasí přálo a svítilo slunce, nahoře, skoro ve čtyřech kilometrech, bylo chladno a foukal vítr. Sestup byl výrazně snazší a rychlejší než výstup, přesto jsme k auto dorazili až v pět. U jezera jsem se ještě stavil na pahorku ze suti, kde byl jeden kříž a depresivní množství kamenných mužíků. Prý každý, kdo se vydává nahoru, položí kámen. Inu, za nás jsem jej položil při návratu.

fotografie: Aragats

Výlety v Arménii - záznam tras z GPS

Jak jen to rozbitá silnice umožňovala, spěchali jsme dolů, odbočili na Amberd a podařilo se nám tam dojet s posledními nízkými slunečními paprsky - snad za půl hodiny. Na ostrohu, vysoko nad soutokem říček Amberd a Arkašen, tu stojí zřícenina starobylé pevnosti. Místo bylo trvale osídleno už v neolitu a v době bronzové, později sem přijížděli na léto vládci se svým dvorem, aby unikli horku v nížině. Pevnost, která se dochovala dodnes, byla postavena pravděpodobně v X. století. V roce 1026 pak přibyl o něco jižněji stojící kostelík. Krátce na to do země vtrhli Mongolové, pevnost dobyli a pobořili a pak už prý nebyla nikdy opravena. Je div, že z ní toho za tak dlouhou dobu v této tektonicky neklidné oblasti zbylo tolik.

Potulovali jsme se kolem pevnosti a příjemného kostelíku, koukali do bezedné strže, zkoušeli akustiku kostelní prostory. Vyjížděli jsme v půl sedmé a za světla jsme to nestihli ani dolů s hory na hlavní silnici. Silnice k Amberdu je docela slušná, stejně jako úsek hned pod ní. Dolů přes vesnici Bjurakan je to ale docela úzké a hodně kroucené a jízda za tmy přes neosvětlenou vesnici nebyla nic příjemného. Z tohoto pohledu je lepší silnice od abecedy, ta má ale víc výmolů.

fotografie: Amberd

Jeli jsme tmou do Jerevanu podle GPS, protože nebylo nic vidět, žádné ukazatele a nebylo se podle čeho orientovat. Na rozcestí jižně od Yeghvardu jsme oproti ranní cestě dali přednost tomu, co radila GPS, tedy přes Jerevan. Hledali jsme něco k jídlu, nacházeli jsme jen automyčky a na kraji Jerevanu kasina, jedno vedle druhého. Pak jsme zahlédli dům s širokým proskleným oknem do ulice, kde měli něco, co vypadalo jako pec na pizzu. Zastavili jsme a zjistili jsme, že je to velmi široký gril, kde se pekly šašliky , brambory a masa v roštech. Objekt ale jaksi neměl vchod - nakonec se nás ujala servírka a odvedla nás na nádvoří s kašnou, třemi lvy a orlem trhajícím zajíce. A to bylo obklopeno nízkými staveními, kde jedna vedle druhé byly místnůstky určené pro hosty. Co skupina, to vlastní místnost se stolem tak pro osm lidí. Dali jsme si salát, šašliky, sýr, džus a vodu, dostali jsme i talíř bylinek, chleba a lavaš, bylo to výborné a platili jsme 7000. 600 tuzéru se dámám zdálo málo, ani neodpověděly na pozdrav při loučení.

Do Three Jugs jsme dorazili asi v deset, domácí už měli obavy.

den 5. : Noravank – Zorats Karer (přesun na jih)

---

úvod	info	Jerevan	Garni, Geghard	Khor Virap, Echmiadzin	Aragats, Amberd	Noravank, Zorats Karer	Ughtasar, Tatev
Khndzoresk, Goris	Smbataberd, Selim k.serai	Noratus, Dilijan	Haghartsin, Kobayr	Sanahin, Haghpat	Akhtala, Alaverdi	Odzun, Lori Berd	Jerevan