ARMÉNIE - den 5. - 3.10.2012

Noravank – Zorats Karer

Přišel čas opustit přátelské ubytování v Three Jugs. Na rozloučenou se nám podařilo vyplavit jim koupelnu - v noci netekla voda, ventil sprchy nasucho nedovřel, ráno domácí vymetali cenťák vody.

Měli jsme namířeno na jih. Naším cílem byl 250km vzdálený Goris. Tentokrát jsme neskočili GPS na to, že máme jet po již neexistující M15 a vzali jsme to poměrně úspěšně (i když možná ne nejkratší cestou) podle azimutu přes město, šťastně jsme se dostali na M2 a vydali se směr Meghri. V široké zelené nížině jižně od Jerevanu je silnice čtyřproudá a velmi slušná, podél ní jsou pole a sady a osídlení je hustší. V blízkosti osad silnici lemovaly stánky s nádhernou zeleninou a ovocem. Pak se zleva začaly přibližovat hory, silnice se zúžila a když jsme nepozorně projeli kruhový objezd v Yeraskhu přímo, po pár stech metrech před námi byl ostnatý drát a vojenské hlídky. Nachičevanská hranice. Otočil jsem to a na objezdu jsme se vydali správným směrem, na východ.

Pole byla rázem ta tam. Silnice stoupala a stoupala, kolem byly hory porostlé spálenou trávou. V osmnácti stech metrech jsme se přehoupli přes průsmyk Tuch Manuk a silnice začala padat do údolí řeky Arpa. Kousek za Areni nás ukazatel zavedl na odbočku ke klášteru Noravank. Silnice překonala řeku a zmizela v úzké průrvě mezi strmými skalami. Proklouzli jsme divokou soutěskou, která se rozšířila v údolí a pokračovala dalších šest kilometrů k jihu. Tam jsme vlevo ve svahu spatřili dva kostely kláštera Noravank, které díky barvě zdiva z dálky splývaly s okolními skalami.

Silnice vede až k bráně kláštera. Vpravo od brány jsou nově postavené kanceláře a restaurace – celý areál jednoho z nejnavštěvovanějších míst v Arménii byl opraven k příležitosti oslav sedmnácti století křesťanství v roce 2001. Projdete-li branou, ocitnete se na travou porostlém prostranství a vaši pozornost upoutají dvě stavby. Blíž k vám je úzký a vysoký kostel S.Astvacacin (Sv. Matky Boží). On to tedy není jen kostel, ale hrobka, postavená v polovině XIV. století architektem a sochařem Momikem pro rodinu ochránce a mecenáše kláštera, Burtela Orbeliana. V přízemí je temná hrobka Orbelianů. Vedle vchodu do hrobky, na západní zdi, stoupají strmé a úzké schody do kaple v patře. Ta je na rozdíl od přízemí velmi světlá a vzdušná díky otevřené rotundě, která nahrazuje část střechy. Venku, po stranách západního portálu, jsou umístěny dva krásné kačkary. Severní z nich je prý Momikovým náhrobním kamenem. Vnější zdi kostela jsou bohatě zdobeny reliéfy.

V severozápadním cípu areálu stojí kostel Sv.Karapeta z první čtvrtě XIII. století. K němu na západě přiléhá gavit (1261), na severu pak kostel Sv.Řehoře, hrobka rodu Orbelianů. I tyto stavby jsou zdobené zajímavými reliéfy. U jižní zdi se pak krčí zbytky malé baziliky z X. století. Pokud vám učarovaly arménské kameny s kříži, kačkary, pak v Noravanku vás čeká extáze. Opírají se o kostely, jsou uvnitř i samostatně stojící východně od kostela. V některých jsou otvory skrz – údajně důkaz toho, že kameny předtím, než přišel jejich přerod v kačkary, sloužily pro astronomická pozorování.

fotografie: Noravank

Bylo po poledni. Sluneční paprsky osvětlily západní fasády a reliéfy získaly na plastičnosti. A byl čas k obědu. Ceny v restauraci byly pro jiný druh turistů a tak jsme zaplatili dvě stovky za parkování (za vstup se neplatí) a dole u potoka jsme pojedli z vlastních zásob. Ještě jednou jsme projeli úchvatnou soutěskou a napojili jsme se na M2. Projeli jsme Yeghegnadzor a pak začala M2 prudčeji stoupat k 2340 m vysokému průsmyku Vorotan. Za ním nenásledovalo žádné dramatické klesání. Krajina se otevřela, na severu a na jihu jsme měli hraniční hory a mezi nimi široké holé údolí. Minuli jsme přehradní nádrž Spandarian a přiblížili jsme se k městu Sisian.

Jedním z míst, která jsou v Arménii doporučována k návštěvě, je Zorac Karer, tedy Karahundž (Zorats Karer, Karahunge). Doma jsem si o něm přečetl, že je to arménské Stonehenge, megalitická astronomická observatoř, že je starší než Stonehenge a dokonce že podle jedné teorie monument na Salisburské pláni postavila stejná kultura jako Karahundž. A že prý byly vztyčeny 5000 let před naším letopočtem – tedy ještě předtím, než se astronomií začali zabývat Babyloňané. Důkazy ovšem stále chybí. A najdou se i tací odvážlivci, kteří si myslí, že se jedná jen o kameny umístěné kolem mohyl z doby bronzové, které tu byly také nalezeny.

Dojeli jsme do Sisianu a po lehkém bloudění jsme vyjeli z údolí nahoru a kameny jsme našli. Cesta k nim je rozbitá a tak jsme auto nechali na silnici a posledních asi 300m jsme došli pěšky. Na pláni tu v řadách stojí 204 kamenů (nepočítal jsme je), různě vysoké, některé opile se naklánějící, některé provrtané (asi třetina), některé padlé. Přesvědčivé možná pro zanícené vědce. Bylo tu větrno a holá, travou porostlá pláň se vlnila a hrbila směrem k horám.

fotografie: Zorats Karer

Vrátili jsme se na hlavní silnici a pokračovali jsme na Goris. Minuli jsme odbočku na Tatev a za ní na dosud velmi slušné silnici výrazně přibylo výmolů. To už nám ale zbývalo jen nějakých 10km. A pak tu už byl monument, vítající nás v Gorisu. Od něj bylo vidět město v údolí a za ním skalní kužele místní přírodní zajímavosti. Sjeli jsme dolů a našli jsme b&b Lyovy Mezhlumyana (and son), kde jsme měli domluvené ubytování. Překvapením bylo, že nás zřejmě nečekali, nicméně jsme dostali pokoj s vlastním záchůdkem a sprchou, 7000 za osobu. Přeptali jsme se na možnost návštěvy Uchtasaru a pan Lyova hned někam telefonoval a říkal, že to možné je, ale budeme muset zaplatit celé auto, protože není dost zájemců. Tedy 25000 dramů. Oproti 30000 za osobu, za kteroužto cenu nám totéž nabízel chlapík v boudě u Zorac Karer, je to znatelně výhodnější. Cesta se uskuteční podle počasí, uvidíme zítra ráno.

U Lyovy bylo plno. Společnost nám dělalo několik Arménů a mladí cestovatelé z Izraele, Japonska a Koreje, kteří měli namířeno buď do Karabachu nebo dál na jih, do Meghri. (Goris je poslední arménské město před hraničním přechodem do Karabachu. Vedly se tu debaty, zda je otevřen další přechod na severu, ale všichni se nakonec vraceli zase přes Goris, ze kterého jezdí denně do Stepanakertu autobus.)

Na večeři jsme si zašli do místní restaurace. Byli jsme tam na jídlo sami, dostali jsme polévku a šašlik a salát a celkem to šlo. Platili jsme 5600. Nedivím se, že místní do restaurací nechodí.

den 6. : Ughtasarské petroglyfy – Sisian – Tatev

---

úvod	info	Jerevan	Garni, Geghard	Khor Virap, Echmiadzin	Aragats, Amberd	Noravank, Zorats Karer	Ughtasar, Tatev
Khndzoresk, Goris	Smbataberd, Selim k.serai	Noratus, Dilijan	Haghartsin, Kobayr	Sanahin, Haghpat	Akhtala, Alaverdi	Odzun, Lori Berd	Jerevan