katedrála Sé, Funchal

Přistávací dráha madeirského letiště je krátká, začíná na vysokém břehu a z poloviny je umístěná na betonových pylonech. Přilétali jsme od východu, viděl jsem dráhu hluboko pod sebou, pilot při klesání provedl obrat o 180 stupňů, vyrovnal letadlo a v zápětí hned dosedl a začal brzdit, aby dráhu nepřejel. O půl jedenácté místního času nás tedy vyložili ve Funchalu. Bylo tu stále ještě teplo na krátký rukáv. Zavazadla jsme odevzdali u malého náklaďáčku a sami jsme nastopili do autobusu. Už noční jízda z letiště naznačila, jak asi zdejší silnice vypadají: málo místa, samý kopec, samá zatáčka.

Hotýlek je malý, tak šest pokojů na patro, na rušné ulici. Máme pokoj na třetím patře, dvě postele, stkříň, psací stůl, dvě židle. A malí černí mravenci, kteří neomylně najdou zbytek jídla a ráno jich je plný batoh. A zatuchlá koupelna, smrdící jako odpad. Průběžně větráme.

pevnost Sao Lourenco, Funchal

Snidaně v osm hodin byl řídký džus, čaj, silné kafe, houska s margarínem, croissant a marmeláda, přezrálý banán. Po jídle jsme se šli projít po nejbližším okolí. Na druhé staně silnice se staví další hotely, myslím, že zanedlouho to tu bude kvůli turistům k nevydržení. Břeh je tu prudký, hned hloubka, přesto je tu několik přístupů k vodě na balvanitou pláž. Na plochém kousku břehu je nalajnováno volejbalové hřiště. Kdo tu hraje, musí si dávat zatracený pozor. Dál k východu pak je veřejné koupaliště (3E za den) s "bazénem" uprostřed plovoucího mola z plastových plováků, k západu vede promenádní cesta, kterou ale prý místy smetlo moře.

Funchal

Santa Maria - replika Kolumbovy lodě

Nastoupili jsme do městského autobusu směřujícího do centra a na nábřeží jsme začali s prohlídkou Funchalu. Den byl pořád nějaký kostrbatý, nějak jsem neměl představu, kam jít a co dělat, hned po ránu jsem upadl do jakési letargie a probrat se z ní se mi podařilo až odpoledne. Takže dopoledne jsme logicky jeli do Funchalu, kde jinde začít, a zkoušli jsme obejít povinné objekty. První přišla na řadu katedrála Sé, zvenčí pod lešením, zevnitř mše, tři lodě, zlacený oltář. Řada zpovědnic s úředními hodinami jednotlivých duchovních.

espada, místní rybí specialita

Prošli jsme hlavní třídou na západ kolem výstavní síně Toyoty obložené modrými kachlíky, v informačním středisku jsme koupili jízdní řád autobusů, v samoobsluze vodu na pití, pak jsme chvíli poseděli v parku. Později se ukázalo, že řád je loňský a občas v něm něco nesedí. Autobusy různých společností odjíždějí z různých míst, když se autobusákovi chce jet dříve, vynuluje display, na kterém se na zastávce ukazuje čas zbývající do odjezdu té které linky a prostě jede.

Mercado dos Lavradores, Funchal

Obešli jsme pevnost a došli jsme na molo, kde jsem čekal výhled na západ a na Funchal. Výhled se nekonal, ale právě se z vyjížďky vracela replika Kolumbovy lodi Santa Maria. Překvapilo nás, jak je malá. To byly skutečně Kolumbovy lodě takhle malé? Loď vyložila pasažery a posádka se dala do přípravy na další jízdu.

Vrátili jsme se na promenádu, prošli po nábřeží, dobili naše autobusové karty a pak jsme zašli do místní tržnice. Stánky s ovocem a zeleninou kypěly barvami, ty s látkami a proutěnými výrobky byly vedle nich docela monotonní. V části tržnice věnované rybám už bylo prázdno, jen pár hlubinných ryb espada a hlavně jejich uřezané hlavy. Tyhle metr dlouhé ploché, kravatám podobné ryby jsou zdejší specialita. Žijí v hloubkách okolo 500m a v noci vyplouvají výš, a to je příležitost pro rybaře spustit třista metrů pod hladinu sítě a vytáhnout na loď tyhle podivné živočichy s velkýma očima a jehlovými zuby, už mrtvé, zabité dekompresí.

Našli městský autobus jedoucí nahoru do Monte. Šplhal se svižně do prudkého kopce s četnými zatáčkami, protijedoucí autobusy a náklaďáky často míjel zrcátko na zrcátko, často jeden z nich musel zastavit nebo dokonce couvat. Konečná byla na kraji náměstí stíněného prastarými platany. Kromě malé kavárničky s několika stolky toho tu mnoho nebylo. Stánek s votivními předměty, lavička, na které dva muži soustředěně mazali karty. Co dál? Poseděli jsme v kavárničce pod platany a zvažovali další program. Štěrková cesta nás dovedla ke schodišti, nad kterým na rampě stojí kostel. Odtud také vyjíždějí proutěné sáně dolů k Funchalu. Opřených o zeď jich tu bylo hafo, zákazníci ale žádní. A tak řidiči pověsili své slamáky s plochým dýnkem a rovnou krempou na zeď, klábosili nebo hráli karty. Ovšem jen do té doby, než dorazilo osazenstvo německého autobusu. Dámy a pánové vyššího středního věku usedali na proutěná sedadla, muži v bílém nasadili na hlavy klobouky a po dvojicích se ujímali saní, které napřed roztáhli lany a když sáně nabraly rychlost, naskočili vzadu na sanice a snažili se řídit potácivou jízdu po asfaltu dolů. Zajímalo by mě, co dělají, když proti jede auto.

náměstí v Monte	čekání na zákazníky	...a jedéém!

Igreja de Nossa Senhora do Monte

A tak zatímco saně pomalu mizely za prvním zákrutem ulice, šli jsem se podívat ke kostelu Nossa Senhora do Monte. Vlevo před ním stojí bronzová socha mladého muže, jeho pravá ruka je rozhozená v jakémsi bezmocném gestu. Není divu. Sesazený následník rakousko-uherského trůnu skončil po pobytu ve Švýcarsku se svou rodinou právě na Madeiře, kde se se svou rodinou v roce 1921 ubytoval. Záhy však onemocněl zápalem plic a hned v následujícím roce zemřel, mlád 33 let. Jeho rakev je v kapli v kostele, vlevo od hlavní lodě. A věnce a kytice, které zde návštěvníci nechávají, mají hlavně maďarské trikolory. Kostel sám má malovaný strop a nezvykle bohatě zdobené píšťaly varhan na kůru nad vchodem. Vedle kaple s ostatky císaře je ještě baptisterium - tedy spíš místnůstka s křtitelnicí - jejíž nízky strop vytvořený z prken natřených zelenomodrým emailem mi připomněl severské venkovské kostelíky.

	šatna	kalokvět	Levada dos Tornos

takhle můžete vidět Funchal z levady dos Tornos

tady se část vody z levady odvádí

i na Madeiře se staví bytovky

Od kostela nás cesta vedla okolo vchodu do botanické zahrady (vstupné 10E z ní dělá objekt zájmu pro ty, kdo dokáží exponáty ocenit, spíše než pro náhodné kolemjdoucí) ke stanici lanovky z Funchalu a pak přes náměstíčko Largo das Babosas dolů k druhé konečné. Ta byla vydlabaná do skály a lanovka, také kabinková, odtud jezdí k funchalské botanické zahradě. Minuli jsme stanici a pokračovali dál. Skončil pevný povrch, prašná cesta se vinula úbočím nad údolím Ribeira de Joao Gomes, kterým se, zatím marně, snažila zástavba z Funchalu došplhat výš a výš. Cesta začala stoupat a pak skočila u tunelu, ze kterého vytéká levada dos Tornos. Asi 70cm široké, nově opravené betonové koryto, v něm asi půl metru průzračné vody a podél příjemná pěšina. Vydali jsme se podél levady doprava. Kolem pěšiny kvetly kalokvěty, vegetace, hustá kolem přístupové cesty, však řídla díky strmosti svahu, kterým se levada vinula. Prošli jsme kraťounkým tunelem a užívali jsme si náš první výlet podél levady. Koryto si vytrvale drželo výšku a tvrdošíjně kopírovalo profil svahu, raději padesát metrů až na konec rokle než pětimetrový most. Dorazili jsme do vesničky Curral dos Romeiros, kde jsme se rázem ocitli na zadních dvorcích místních obyvatel. Levada tu byla místy zakrytá betonovými deskami.

výstavbě nových cest padají v plen eukalyptové lesy

Za vesnicí opět na chvíli pokračovala příroda, prošli jsme brankou do areálu soukromých bungalovů Choupana hills resort, kde nás cedule upozornila, že jsme na soukromém a že máme mazat po levadě a neodbočovat. Vnořili jsme se do lesa, po pravé ruce plot resortu, pak jsme vyšli brankou ven a byli jsme v Quinta do Pomar. Později jsem si říkal, že jsme tady měli skončit a jít na autobus k botanické zahradě. Dál už levada není tak zajímavá, vede lesem s hustým podrostem bez výhledů a jak jsme se blížili k silnici ER102, ve svazích se klučily eukalyptové lesy a připravovala se další výstavba. Také ubývalo světla, Slunce, které většinu dne hřálo až dost, se skrylo za mraky. Takže jsme se rozhodli nepokračovat dál. Autobus 29 z vesnice Camacha nám ujel, další jel asi za hodinu a tak jsme se vydali po silnici dolů. Na křižovatce po pár stovkách metrů se připojovala další linka a ta jela za chvíli. Nechali jsme se tedy svézt na nábřeží do Funchalu, v supermarketu nakoupili dobrý chleba a něco na něj a odjezdu autobusu do hotelu jsme dočkali sedíce na zídce pobřežní promenády, cpouce se chlebem s jamon serrano a popíjejíce z miniaturní lahvičky chladné pivo.

další fotografie k této části naleznete zde: Funchal, Monte, Levada dos Tornos

pokračování deníku: Pico do Facho - Boca do Risco - Porto da Cruz

---

úvod	Funchal L.dos Tornos	Boca do Risco	L.do Furado	Curral das Freiras	Ponta de Sao Lourenco	Caldeirao Verde	městečka a sev. pobřeží
Rabacal	severozápadní pobřeží	Encumeada	Lombada da Ponta do Sol	Fontes	L.da Central R.da Janela	Cabo Girao, Funchal