Madeira
11.den
Lombada da Ponta do Sol - Levada Nova - Levada do Moinho
 |
| údolí Ribeira da Ponta do Sol |
Ráno zataženo, jen směrem k východu to vypadalo trochu lépe. Inu, vydali jsme se k východu. Projeli jsme pár tunelů a snažili jsme se trefit do toho místa v Ponta do Sol, odkud se dá vyjet nahoru na Lombada do Ponta do Sol. Napoprvé to nevyšlo, zajeli jsme do vesnice Lugar de Baixo. V úzké ulici, kde na jedné straně ještě parkovala auta, jsme šplhali vzhůru. Nechtěl jsem se otáčet a riskovat, že při sjíždění potkám někoho v protisměru, mapa říkala, že se dostanu zpátky na hlavní po druhé ulici.
 |
| Lugar do Baixo |
Dost jsme znejistěl, když ona druhá ulice byla ještě užší a navíc tak strmá, že pro chodce byly uprostřed betonové vozovky schody, tak jako v podchodech bývají schody mezi sjezdy pro kočárky. Muž přihlížející mým rozpakům ze dveří domku naznačoval, že je to v pohodě. Inu, po schodech jsem ještě nejel. V pohodě to bylo.
 |
| |
Vydrápali jsme se do vesnice Lombada da Ponta do Sol - vlastně jsme ani nepoznali, že už nejsme v Ponta do Sol, osídlení je tu v podstatě souvislé a nechá se přerušit jen hodně strmými skalami. Ale byli jsme na správném místě, protože tu na ostrém hřebenu vybíhajícím k moři stál růžový palác Solar dos Esmeraldos, který tu před pěti stoletími postavil Jean d`Esmenaut, který vlastnil plantáže cukrové třtiny v okolí. Třtinu je tu a tam možné vidět ještě dnes, mnohem spíše se však setkáte s banánovými palmami. Z baronova domu se ozýval dětský křik, dnes je tu škola. Přes ulici naproti paláci stojí starý mlýn na třtinu, který poháněla voda přiváděná z hor levadou do Moinha. Vedle mlýna se vešla ještě barokní kaple Espiritu Santo (Duch Svatý je tu značně oblíbený, dokonce zřejmě bdí i nad penězi v bance nazvané Banco Espiritu Santo), byla stejně jako mlýn zavřená.
 |
 |
 |
| na levadě Nova |
Lombada da Ponta do Sol |
i takhle vede Levada Nova |
 |
| Levada Nova |
Vydali jsme se podle ukazatele vzhůru ulicí k levadě Nova. Jak jsme tak stoupali a vyhlíželi další ukazatel, všimli jsme si, že z terasy domku ve vedlejší ulici na nás mává starší žena. Zamával jsem také a odbočili jsme z hlavní. Pozdravil jsem, poděkoval a myslel jsem, že tím to skončilo. Kdepak. Žena sešla za námi na ulici, ukázala na suchou levadu, vedoucí mezi jejím a sousedovým domem. Levada Nova? ptám se.
 |
| průchod vodopádem na levadě Nova |
Místo prostého přitakání se mi dostalo rozsáhlého výkladu v rychlé portugalštině, který působil dojmem, že žena popisuje dramatickou událost, jež se přihodila někomu, koho oba známe. Při výkladu přešla ulici a ukazovala na pokračování levady. Z bohaté gestikulace a z několika povědomých slov jsme pochopili, že támhle to vede přes město a támhle do hor a že je to tam úzké a že se budeme bát a že je tu ještě jedna levada a ta že je lepší. Poděkovali jsme a vydali jsme se směrem, který nám nedoporučovala. Levada byla asi půl metru široká a vzhledem k absenci vody by se dalo jít i po dně. Po několika stech metrech jsme došli k uzávěru, který vodu z levady vypouštěl přepadem dolů do údolí.
 |
| samý začátek levady Nova |
Voda byla mléčně zakalená. Šli jsme dál proti proudu, svahy byly strmější, šlapali jsme po okraji levady širokém asi 40cm, nikde ani náznak zábradlí. V jedné zákrutě přitékal odkudsi z hůry potůček a jeho voda dávala levadě ono mléčné zabarvení. Dál proti proudu už byla čistá. Jak jsme poračovali hlouběji do vnitrozemí, slunce zmizelo za mraky. Asi za 50 minut jsme dorazili k dvousetmetrovému přímému tunelu.
 |
| a tohle už je levada Moinho |
Římsa s pěšinou v něm byla suchá a tunel neskrýval žádná úskalí, jen bylo nutné se sehnout. Na jeho druhém konci čekalo několik překvapení. Hustě pršelo a před námi byl úsek, kde levada obchází galerií konec boční rokle se strmými stěnami. Ve vrcholu oblouku se valila do skály vymletým zářezem voda a dopadala na okraj levady. Část vodopádu stekla do levady a z tohoto zdroje pocházela veškerá voda, která v levadě tekla. Prošli jsme galerií, vyhnuli jsme se koupeli ve vodopádu díky betonovým deskám položeným nad korytem a pokračovali jsme dál podél opět suché levady. Škoda, se spoustou zeleně a břečťanem plazícím se po skále, chůzí po dobře udržovaném okraji bez zábradlí nad hlubokou roklí a výhledy na terasovitá políčka i do hloubky pod sebou patřila jinak k těm zajímavým. Takhle jí ale chybělo naplnění účelu, pro který byla vybudována, klidně plynoucí čistá voda v korytě a třeba i prohánějící se pstruzi. Několik minut za vodopádem jsme dorazili ke složitému betonovému bazénu, který měl zřejmě čistit vodu odvedenou z potoka o pár desítek metrů výše a regulovat hladinu v levadě. Všechna přitékající voda však mizela přepadem do údolí. Došli jsme až na konec levady, kde se setkala se dnem údolí. Byla tu betonová hráz zvýšená pytli se štěrkem, postavená napříč kamenitého koryta horské bystřiny.
 |
| levada Moinho a kostelík v Lombada da Ponta do Sol |
Déšť mezitím ustal a na zpáteční cestě nás zatihlo už jen občasné mírné mrholení. Nešli jsme ale stejnou cestou. Po levadě Nova jsme se vrátili jen kousek a pak jsme sestoupili o několik metrů níž na levadu Moinho. Ta byla zhruba poloviční než Nova, vedla podél ní pěšina a všechna byť jen trochu nebezpečná místa byla zajištěna drátěným zábradlím nataženým mezi zabetonované sloupky.
 |
| údolí Ribeira da Ponta do Sol - tam, kde se udrží alespň hrst zeminy, upravili obyvatelé miniaturní políčka |
Levada měla poměrně velký sklon, voda v ní jen svištěla. Na několika místech přepady odváděly přebytečnou vodu do údolí. Jak jsme se vraceli k moři, divoké křoviny nahradila malá terasovitá políčka. Na dně údolí pod Lombada do Ponta do Sol probíhaly zemní práce, bagry odstraňovaly nerovnosti a náklaďáky odvážely vybrané kameny a zeminu.
 |
| terasovitá pole v údolí |
Levada do Moinho nás dovedla až ke kapli Espiritu Santo, protáhla se za ní a zamířila po akvaduktu k vedle stojícímu mlýnu na cukrovou třtinu. Jeho lopatky však neroztočila: stavidlo bylo spuštěné a voda proudila někam pod zem. Budova mlýna je malý domek, voda z levady by měla naplnit asi 6m vysokou vertikální šachtu a otvorem u její paty tryskat na dvě oběžná lopatková kola upevněná na svislých osách. Železné části však byly zrezivělé a pochybuji, že by nápor vody snesly.
 |
 |
 |
| kaple Espirito Santo v Lombada da Ponta do Sol |
oběžná kola starého mlýna na cukrovou třtinu |
staré panské sídlo Solar dos Esmeraldos |
Sjížděli jsme dolů k moři mezi domky a banánovými sady. Většina domků byla relativně nově postavená, opravených starých se zdála být menšina, neopravené opuštěné jsem neviděl žádné. Ty jsou k vidění spíše na hůře přístupných místech nebo v menších vesnicích dál od pobřeží.
Cestou do hotelu jsme se stavili zaplavat si v oceánu na pláži v Calhetě. Pláž je umělá, z navezeného žlutého písku, je oddělená od moře ochrannou zdí. Lidí tu mnoho nebylo, byl už večer a slunce, které tu zřejmě svítilo více méně celý den, už nepálilo.
 |
 |
 |
| z terasy pokoje v Paul do Mar bylo každý večer možno pozorovat romantické západy slunce |
další fotografie k této části jsou zde: Lombada da Ponta do Sol - Levada Nova - Levada do Moinho
pokračování deníku: Fontes - Chao dos Terreiros, Ribeira Brava
cestopisy
travels in pictures
