cestou na Paul da Serra

Nad ránem se spustil slejvák, že nám voda přes terasu stříkala až do pokoje. Ráno probleskovalo sluníčko a tak jsme se vydali na Ecumeadu, tentokrát přes Prazeles a po silnici ER210 (na mapě má číslo 201). Byla o něco lepší než včerejší ER211, přesto o poznání horší než je obvyklý madeirský standard. Leckde po silnicích se povalovaly spadané kameny, některé i poměrně veliké. A to i na hlavních tazích. S přibývající výškou ubývalo domků, až je nakonec vystřídal borový les. Hřeben, po kterím vede ER110, byl už porostlý keřovitým vřesem. Než jsme dojeli na planinu Paul da Serra, přešla jedna lehká přeháňka.

Paul da Serra

Když jsme začali klesat k sedlu Encumeada, bylo jasné, že ani dnes se lepší počasí nekoná. Na sedle jsme chvíli seděli ve voze a čekali, až přestane pršet a my budeme moci vyrazit na levadu do Folhadalu, odkud má být výhled do údolí Sao Vicente. Byli jsme však v mracích a vidět by bylo leda tak houby. Pomalu jsem začal sjíždět do Sao Vicente. Dostali jsme se pod mraky, zahalující střed ostrova, a objevilo se na chvíli i slunce. Než jsme však sjeli až dolů, zase lilo, rozhodli jsme se tedy zajít do místních jeskyní. Na rozdíl od jeskyní krasových tyto vznikly tak, že povrch tekoucí lávy ztuhnul a pod ním láva proudila dál. Když výron ustal, láva vytekla a zbyl tunel. Kromě samotné prohlídky chodeb je součástí areálu i expozice věnovaná vulkanické činnosti, ukázky vulkanických hornin, destiminutový film o vzniku Madeiry a přilehlých ostrovů a cesta pekelným výtahem do středu Země a trojrozměrné kino začínající fantazií z tekutého nitra Země přes lávové kanály a vznik ostrova až po procházku po krásách Madeiry. Zajímavý byl průlet dutinou plnou krystalů.

náhorní planina Paul da Serra		Lombo do Mouro a jižní pobřeží

údolí Sao Vicente

Nejvyšší chodba jeskyní má asi 6 metrů, většina vedlejších, kterými jsme procházeli, je prokopaná, aby se dalo jít vzpřímeně. Ztuhlá láva vytváří na stropě bulky a pseudokrápníčky, místy se objevuje i bělavý povlak a zárodky krápníků vápenatých. Že by průsak z betonových staveb na povrchu? Ze Sao Vicente jsme zamířili na samý severozápad do Porto Moniz. Stará silnice ER101 byla bohužel uzavřená.

údolí Sao Vicente

ER101 je jednosměrná od Sao Vicente k Porto Moniz, jednotlivé úseky však byly uzavřené řetězem nataženým napříč se značkou Zákaz vjezdu a je tedy nutné jet po nové silnici, z tunelu do tunelu. Mám dojem, že při cestě z Ribeira Brava přes východní část ostrova na sever a pak po severním pobřeží do Porto Moniz by toho člověk ujel víc tunely než po otevřené silnici. No, přeháním, že. Každopádně tunely jsou jedněmi z mála míst, kde se tady dá předjíždět: jsou přímé, přehledné, osvětlené, předjíždění je dovoleno. Kousek jsme po staré silnici šli před Seixalem, kde se dá na vyhlídce u děravého skaliska-ostrůvku Ilheu das Ceroulas zastavit a pokochat se pohledem na západ na Seixal a na východ na silnici vytesanou na římse ve skalní stěně. V jednom místě silnice mizí v tunelu a vyhýbá se tak vodopádu (Veu da Noiva?) který se tu řítí z hlubokého zářezu ve skále dolů do moře. Pár desítek metrů před tunelem vycházejí od silnice staré nepoužívané schody. Že by se tu dalo dostat na horní konec vodopádu?

vulkanické jeskyně v Sao Vicente		Seixal

vodopád Veu da Noiva

Minuli jsme Seixal a zajeli jsme si po staré silnici do vesničky Ribeira Funda. Slepá silnice šla kousek po pobřeží, pak uhnula strmě nahoru tunelem, pak druhým a skončila mezi několika domky nalepenými na svahu.

bizardní ostrůvky u ústí údolí Ribeira da Janela

Vrátili jsme se k moři, minuli boční tunel nové silnice (kolmo na hlavní tunel vedou občas malé únikové tunely, které končí denním světlem. Tenhle vedl na starou silnici.) a dojeli až k vjezdu do tunelu na hlavní silnici. Tunel nás na chvíli vyvrhl do soutěsky Ribeira da Janela, ale sotva jsme stačili zahlídnout pověstnou ježatou skálu Ilheus da Ribeira da Janela, byli jsme v dalším tunelu a pak už tu bylo Porto Moniz. Láva vyhřezlá do moře tu tvoří dramatické scenerie učesané lidskou rukou za pomoci betonu do podoby krotkých tůněk a dokonce i koupaliště. Akvarium jsme vynachali - po 8E za vstup do jeskyní bylo dalších 7E příliš. Prošli jsme se po nábřeží a pak nastoupili cestu zpět do Paul do Mar. Silnice ER101 se za Porto Moniz šplhá do výšky okolo 500m a s určitými výkyvy v ní setrvává až do Prazeres. Navíce se kroutí borovými a eukalyptovými lesy a výhledy z ní nejsou veškeré žádné.

Porto Moniz - konec světa v severozápadním cípu ostrova

Tak jsme několika dalšími přeháňkami přeskákali západní pobřeží ostrova a sjeli jsme do Faja da Ovelha (hmmm... ovčí práce? :-) na vyhlídku na Paul do Mar. Z vyhlídky už nezbývalo než spadnout do Paul do Mar, podívat se na kostel, hřbitůvek a jednu starší uličku, ve které nic není, a pak už jsme byli v hotelu. Zašli jsme si zaplavat do bazenu, poválet se ve vířivce a k večeři jsme si objednali pizzu na pokoj.

Paul do Mar z vyhlídky pod Faja da Ovelha	nový kostel v Paul do Mar	stará zástavba v Paul do Mar

další fotografie k této části naleznete zde: Sao Vicente, sz pobřeží - Veu da Noiva, Porto Moniz

pokračování deníku: Bica da Cana, Encumeada - Lev.do Norte - Folhadal, Lev. das Rabacas

---

úvod	Funchal L.dos Tornos	Boca do Risco	L.do Furado	Curral das Freiras	Ponta de Sao Lourenco	Caldeirao Verde	městečka a sev. pobřeží
Rabacal	severozápadní pobřeží	Encumeada	Lombada da Ponta do Sol	Fontes	L.da Central R.da Janela	Cabo Girao, Funchal