Madeira
3.den
Ribeiro Frio - Levada do Furado - Portela
 |
| kaple v Ribeiro Frio |
Ráno jsme nespěchali, autobus 56 do Santany přes Ribeiro Frio odjížděl až v deset hodin, takže nám nečinilo potíže být včas na terminálu u tržiště. Autobus byl velký, nový a řidič vypadal inteligentně. Zaplatili jsme 2.60, uvelebili se na polohovatelných sedadlech a pak jsme se nechali vézt vzhůru přes Monte, kde autobus ani nezastavil, a pořád výš a výš až do 1400m sedla Paso de Poiso, kde odbočuje silnice na Pico Arieiro. To už jsme byli v mracích. Ráno se sbíraly mraky i nad Funchalem a televize hlásila zataženo, 25 stupňů. Na Monte se ještě dalo zahlédnout sluníčko, výš však už ležela vrstva mraků a nedostali jsme se nad ně ani ve 1400 metrech. Potom už autobus klesal mlhou a řidič často zapínal stěrače.
 |
 |
 |
 |
| pstruží farma v Ribeiro Frio |
mlha, déšť a vavřínový prales vytvářejí na levadě Furado mysteriozní atmosféru: jakmile zmizí široká cesta a s ní výletníci z autobusů, stáváte se součástí příběhu temné fantasy |
 |
 |
| levada do Furado |
V Ribeiro Frio jsme byli pod mraky a přestože mrholilo, byla silnice lemovaná autobusy a taxiky, výletníkům se ale do mokra moc nechtělo. Prošli jsme areál pstruží farmy, který upravenými cestičkami a střiženými živými ploty připomínal park. Ve zděných kruhových nádržích se proháněli pstruzi, v každé nádrži jinak velcí. Potěr pak byl v podlouhlých betonových korytech. Z nádrže do nádrže protékala voda přivedená z nedalekého potoka. Déšť přitvrdil. V tomhle počasí nemělo smysl vydávat se na vyhlídku Balcoes a tak jsme se vydali podle šipky k levadě do Furado.
 |
| |
Překvapilo mne, že je úzká, jen nějakých 40cm. Zprvu vedla podél koryta široká cesta, ta se však postupně zužovala a hrubla a zanedlouho z ní byl kamenitý chodník. Koryto levady bylo porostlé mechy, svah hustě porostlý kobercem zeleně se skláněl nad koryto, do kterého odkapávala z lístků a větví další voda. Výše se totiž zvedaly kapradiny a nad nimi tvořil neprostupné horní patro vavřínový les. Větve stromů se nad stazkou spojovaly a vytvářely tak tunel, kterým jsme šli většinu cesty podle levady. Blátivé úseky cesty se střídaly s kamenitými, občas bylo nutné sejít pár metrů mimo levadu a zkrátit tak zákrut, kde skokem přiváděl svou vodu nějaký potůček, často bylo lepší jít po hraně koryta zpevněné betonem než klopýtat po mokrých kamenech, které naštěstí neklouzaly. Někdy vavříny po levici zřídly, mezi jejich mechem porostlými větvemi však byla vidět jen mlha a nedalo se ani vytušit, zda za ní jsou hory či moře. Jisté však bylo, že sráz pod levadou nabýval na prudkosti, místy jsme šli po vrcholu několikametrové zdi, občas po římse vytesané do příkré skály.
 |
 |
 |
| cesta vás vede zeleným tunelem po římsách, kolem skalních výběžků, průrvami a tunely a tam, kde se vlevo od vás přece jen trochu rozsvětlí, znamená to, že sráz je tak příkrý, že se na něm vegetace neudrží... a pak před vámi jako přízračná věž vystoupí z mlhy vodárnický domek Lamaceiros |
 |
| pěnkava |
Asi po dvou hodinách chůze pod mokrým zeleným baldachýnem zahnula levada do skalní pukliny. Kolmé stěny vpravo i vlevo místy neposkytovaly dost místa vodě i chodníku a tak bylo koryto občas překryto kamennými překlady. Za touto rozsedlinou ubylo porostu. Na svislé skále toho totiž roste jen málo. Koryto často vedlo krátkými tunýlky, podél chodníku se místy objevovaly železné sloupky s nataženým drátem, která měly zabránit pádu do mlhy pod skoro kolmou stěnou.
 |
| lesovna Lamaceiros |
Tento zajímavý úsek však celkem brzy skončil, z mlhy před námi se vyloupl vodárnický domek Lamaceiros, a my jsme odbočili doleva dolů lesem podél uzoučkého korýtka, jakéhosi mláděte levady. V korýtku však netekla žádná voda. Za pár minut jsme došli k lesovně Lamaceiros a od ní pak lesní cestou až na sedlo Portela. Přestože se chvílemi zdálo, že obloha se vyjasňuje, na Portele pršelo a mrakomlha bránila výhledu do kraje. Tři loudiví psi otestovali, zda by z nás nevypadlo něco k snědku, a pak se přesunuli k autobusu s německými turisty. My jsme si počkali asi 20 minut na autobus 53, který nás odvezl (3.10 za každého) do Funchalu. Cesta byla klidnější než včera, řidič měl pud sebezáchovy v pořádku.
 |
 |
 |
| mokrá Portela: morká mlha se válí po mokrých lesích a před mokrým barem, kde v závětří postávají mokří místňáci, se po mokré vozovce potulují mokří psi: a my, mokří, čekáme na svůj mokrý autobus |
V hotelu jsme vyprali zablácené pláštěnky, umyli boty a sebe a odebrali jsme se do supermarketu, kde je možné dát si jídlo: Naber co chceš a dáš nám 9E za kilo. Nabrali jsme saláty, brambory a kousky telecího masa a zaplatili jsme 8.08E i s lahví piva.
Po večeři jsme došli ještě na pobřeží, podívali jsme se na místní pláž z velkých kamenů a pak už jsme zamířili do hotelu. S pokračujícím večerem začaly mizet mraky.
další fotografie k této části naleznete zde: Ribeiro Frio - Levada do Furado - Portela
pokračování deníku: Boca dos Namorados - Curral das Freiras - Levada do Curral
cestopisy
travels in pictures
