pod přistávací dráhou letiště v Santa Cruz

Tak jak že to má být dneska? Standardní předpověď: kousek sluníčka, zbytek překrytý mrakem, teplota na půl cesty mezi dvacítkou a třicítkou. Mraky ale nejsou tak černé a souvislé jako včera. Naši spolustolovníci včera zmokli na Ponta de Sao Lourenco, zatímco my jsme měli slušně na Curral das Freiras. Počasí je tady loterie a předpověď je nepoužitelná.

Islas Desertas

U snídaně jsme nespěchali, na devátou jsme měli přes internet objednané auto od společnosti IlhaFlor. Krátce po deváté předjel šedivý Nissan Micra, chlapík z půjčovny se mnou vyplnil papíry. 27E na den s kompletním pojištěním, 250E spoluúčast na zaviněnou nehodu. Za tuhle cenu cestovka nabízí totéž bez pojistek, takže výsledná cena se pak vyšplhá ke 40E.

Ponta de Sao Lourenco

Vyjeli jsme kolem nemocnice na čtyřproudovku a zamířili jsme po ní na východ. Je tu povolená stovka, provoz není nijak hustý a vzdálenost ubývá rychle. Jak by ne, je to tu samý most a tunel. Za chvíli jsme byli u letiště, podjeli jsme přistávací dráhu a pokračovali jsme dalšími tunely na Machico a Canical.

ještěrek je tu přemíra

To už nám bylo jasné, že slunce se na poloostrově nekoná - mraky ho zastínily už někde u letiště. Minuli jsme průmyslovou oblast Zona Franca na kraji poloostrova a dojeli jsme až na parkoviště na samém konci silnice. Poloostrov je suchý, pokud se někde uchytila tráva, je spálená. Převládajícími bavami jsou okrová, oranžovo až hnědočervená a různé odstíny šedé. Je to jako by tvůrce přestalo bavit míchání různých složek a vykydl by nepromíchanou směs z díže do moře.

nejvýchodnější výběžek Ponta de Sao Lourenco není dostupný

Tam, kde stěny spadají prudce do moře je to nejvíce patrné: jednotlivé barevné vrstvy napříč protínají černé žíly a z moře ční černé jehly a rudá pitoreskně zerodovaná skaliska. Šli jsme po pěšině od vyhlídky k vyhlídce, občas jsme se zastavili a když jsme na chvíli usedli, seběhly se k nám loudící ještěrky. Lezly do batohů a po botách do nohavic, byly jich desítky a byly zatraceně rychlé. Stezka nás dovedla k malé oáze Casa do Sardinha s palmami a domkem a za oázou se vyšplhala na vrcholek, ze kterého je vidět poslední výběžek poloostrova s majákem. Tam už se ale dojít nedá, terén je rozbitý a neschůdný a mapa dokonce tvrdí, že se jedná o ostrov. V moři na jihovýchodě byly dobře vidět Ilhas Desertas a zpátky na západ se dala přehlédnout východní část Madeiry, od letište přes Pico do Facho až za Penha de Aguia. Mraky se roztrhaly a občas jimi prosvitne sluníčko, střed ostrova je ale stále pokrytý mraky. Zvláštní: po návratu jsme se dozvěděli, že jedna dvojice z hotelu byla na Pico do Ruivo a měli tam krásné počasí.

útesy Ponta de Sao Lourenco	casa de Sardinha	tady se taky nevykoupete	madeirská linduška

rozeklané barevné skály patří k hlavním atrakcím poloostrova Sao Lourenco		Canical

přírodní pláž Prainha

Prošli jsme stejnou cestou zpátky na parkoviště a přesunuli jsme se nad pláž Prainha,

severní pobřeží Madeiry

kde jsme u stolku za asistence davu ještěrek pojedli. Zbytek odpoledne jsme pak strávili na pláži. Bylo tu jen pár lidí a tak nebyl na miniaturní přírodní plážičce nával. Nedovedu si představit, jak to tu musí vypadat, když jsou nahoře všechna parkovací místa obsazena. Voda byla příjemná na plavání, čistá a hluboká, ale studená na ráchání a povalování. Slunce tu svítilo skoro pořád a tak jsme vydrželi do té doby, než se skrylo za útes.

kostel v městečku Machico

Cestou do Funchalu jsme se stavili na skok v Machicu.

hráči domina

Horní město je tvořeno novými domy, blíže k moři se však najdou úzké ulice se staršími domky a na náměstí stíněném mohutnými platany stojí kostel z XV. století. Tady někde byl také hrob Roberta Machima a jeho Any. Ostatně jméno prý tohle městečko dostalo právě po něm. Na lavičkách pod stromy posedávali v rozhovoru staří muži, ti mladší postávali za mostem před hospodou nebo hráli domino u stolečků pod stromy. Každý své dominové kostky zručně sebral ze stolu tak, že je držel všechny srovnané mezi prsty, a když na něj přišla řada, kostku pokládal rozmáchle s důrazným klapnutím.

kostel v Machico a jeho interier		palma	kaple v Machico

další fotografie k této části naleznete zde: Ponta de Sao Lourenco, Prainha, Machico

pokračování deníku: Pico das Pedras - Caldeirao Verde

---

úvod	Funchal L.dos Tornos	Boca do Risco	L.do Furado	Curral das Freiras	Ponta de Sao Lourenco	Caldeirao Verde	městečka a sev. pobřeží
Rabacal	severozápadní pobřeží	Encumeada	Lombada da Ponta do Sol	Fontes	L.da Central R.da Janela	Cabo Girao, Funchal