Cestopisy

> Cestopisy > Okolo východního Turecka > Urfa a Harran

OKOLO VÝCHODNÍHO TURECKA 2009 - kapitola 12.

Urfa a Harran

čističi bot na hlavní ulici v Urfě

Pokud ve starších materiálech narazíte na jméno Orrha, Edessa (za Řeků) nebo Justinopolis (za časů Byzantské říše), či slyšíte o městě Riha (tak je to kurdsky - ale ono těch všelijakých variant je daleko víc), pořád je to tatáž Urfa. Tak jí říkají Turci.

mešita Ulu

To Şanlı, Hrdinná, Urfě přibylo po roce 1920, když místní odboj vyhnal z města francouzské vojáky. Dnešní Urfa je poutním místem hlavně díky tomu, že je pro muslimy rodištěm praotce Ibrahíma, pardon, my ho známe spíš jako Abrahama. Starý zákon uvádí jako Abrahamovo rodiště Ur a křesťané věří, že se jedná o sumerský Ur, nacházející se v Iráku. Muslimové jsou oproti tomu přesvědčeni, že se jedná právě o Urfu. Mají pro to důvody: v blízkosti Urfy je Harran, kam Abrahám odešel po roztržce s králem Nimrodem a je tu jeskyně, ve které se Abrahám narodil. A ukažte nám něco takového v Uru! Dlužno ještě připomenout, že muslimský odhad doby, která uplynula od Abrahámova života, hovoří o čtyřech tisíciletích, hovoříme tedy o období, kdy se formovala starobabylónská říše. To jen, abychom dostali legendy do správné perspektivy.

na tržišti v Urfě

Je ráno. Snídáme v pátém patře hotelu, klimatizace fouká chladný vzduch. Nebe nad Urfou je zašedlé rozptýleným kouřem z polí, teplota už přelezla třicítku. Jsme umlácení, ze včerejška máme cestovatelskou kocovinu, ven se nám nechce. Tak si povíme, co si muslimové vyprávějí o Abrahámově narození.

prodavači tabáku

V té době vládl Babylonii krutý král Nimrod. Nechal se prohlásit za boha, do chrámů nechal umístit své sochy a nutil obyvatele, aby je uctívali. Jednou se na nebi objevila hvězda, která svým jasem převyšovala všechny ostatní, dokonce i Měsíc byl vedle ní tmavý. Nimrod svolal učence, aby vysvětlili význam tohoto úkazu a ti mu řekli: Letos se narodí dítě, jehož rukou skončí tvá vláda a tvá říše se rozpadne. Nimrod svolal velitele a poručil jim, aby zabili všechny letos narozené děti - na 80 tisíc jich bylo. Svým poddaným pak zakázal oddávat se sexu. Co čert nechtěl, v jiném stavu byla i manželka Nimrodova rádce Azara. Ta svého muže uprosila, aby o tom nikomu neříkal, že když se narodí chlapec, sama ho Nimrodovi předá. Podařilo se jí tedy těhotenství utajit a uniknout královým slídilům. Když přišly bolesti, odebrala se za městské hradby a tam v jeskyni porodila chlapce. Ponechala ho v jeskyni a svému muži řekla, že se dítě narodilo mrtvé. Chodila pak Abraháma do jeskyně krmit a ten díky božímu zázraku neobyčejně rychle rostl, v měsíci byl takový jako jiné děti v roce. Tak žil v jeskyni patnáct měsíců a pak požádal matku, aby ho vyvedla z ven.

krejčí

Vzhlédl vzhůru k nebesům, spatřil hvězdy a pochopil, že něco takového nemohlo vzniknout samo o sobě a poznal, že musí být jeden Bůh, který stojí nad vším.

prodavač tabáku

Jak pak poznával každodenní život, viděl, že jsou lidé pomýlení a klaní se mrtvým modlám. Začal je tedy přesvědčovat o nesprávnosti jejich počínání a snažil přivést je k Bohu....

Nojo, někdy do toho města musíme zajít. Sešli jsme dolů a vlekli jsme se žhavými ulicemi k poutním místům. Reklamy evropského stylu na zdech domů vůbec nekorespondovaly s tím, jak to vypadalo na ulici. Zahalených žen tu chodilo daleko víc než v jiných městech, přibylo těch, ze kterých byly vidět jen oči. Slečny v krátkých sukních a lehkých blůzkách na billboardech tu byly jak pěst na oko. Minuli jsme mešitu Ulu s osmihranným minaretem a zapadli jsme do místního bazaru.

prodavač limonády

Oproti turistické atrakci v Istanbulu byl tenhle daleko autentičtější. Stánky s oděvy a textilem, boty, nerezové tácy, misy a kotlíky, nářadí, kovářská a brusičská dílnička, ovoce a zelenina a před tím chlapíci nabízející z pytlů tabák. A všude zahalené hlavy: letošní barva je světle fialová.

Gölbaşı

Jak jsme se blížili k posvátným místům, lidí přibývalo. Vešli jsme do velkého upraveného parku Gölbaşı a nechali jsme se vést davem k úpatí skály. Právě tam, pod zbytky hradeb pevnosti, je soustředěno kolem Abrahámovy jeskyně a posvátného jezírka několik mešit různého stáří a medresa. Příchod k jeskyni je z dlážděného nádvoří. Pro muže a pro ženy je určen jiný chod. Před ním je třeba se zout a pak se musíte pořádně sehnout, abyste prošli krátkou chodbou ke sklu, za kterým je ona jeskyně. V chodbičce je tma, dusno a velmi silně tu páchnou nohy. Před sklem pak je nálevka, do které prýští voda nadaná lěčivou mocí. Neměl jsem odvahu vyzkoušet - možná ku své škodě, kdo ví. Jeskyně sama je nevelká a směrem dozadu se rychle snižuje.

posvátní kapři

Dalším významným místem, které se nesmí vynechat, je Balikli göl, podlouhlá nádrž plná zelené vody. Když do ní hodíte kousek chleba, voda ožije, začne se vařit a změní se v masu kapřích těl. Je jich tolik, že vyvolávají dojem pevné hmoty, po které by se dalo chodit. Vánoční sádky hadr. Jsouce kapry posvátnými, žijí si jak prasata v žitě.

Běda tomu, kdo by některého zabil či dokonce pozřel! Nejmírnější trest za to je okamžité oslepnutí, další variantou pak smrt. A jak se k této výsadě dostali? Sedněme si na chvíli stranou a vyslechněme konec příběhu o Abrahámovi.

před Abrahámovou jeskyní

...Abrahám dlouho lidem vysvětloval, že nemá smysl klanět se mrtvým modlám které si sami vyrobili a prosit je o pomoc, kterou nikdy nemohou poskytnout. Obraťte se raději k tomu, kdo moc má, kdo vše kolem stvořil. Lidé však neposlouchali a drželi se vžitých zvyků. A tak se Abraham rozhodl dát jim lekci. Jednou, když se lidé shromáždili za městem k výroční slavnosti, vnikl do chrámu a modly rozbil sekerou, nechal stát jen tu největší a pověsil jí sekeru na krk. Když to lidé zjistili, hned věděli, za kým jít.

Gölbaşı

Já to nebyl, bránil se Abrahám, dobře se podívejte, to jim udělala ta největší, ještě má u sebe sekeru! Jak by kus kamene mohl vzít do ruky sekeru? vztekali se věřící. Však vy chodíte k těm modlám a prosíte je o pomoc, odpověděl Abrahám. Pokud jsou to skuteční bozi a mohou pomoci vám, proč by neměly být schopny provést také toto? Když se to doneslo k Nimrodovi, pěkně se namíchl. Nechal Abraháma zavřít a připravil mu exemplární popravu: Na planinu pod pevností nechal navršit hromadu dříví, celý měsíc ji tam sváželi.

Urfa

Satan (kde se tam xakru vzal?) Nimrodovi poradil, jak postavit katapult (stál právě mezi těmi sloupy, co jsou na pevnosti k vidění), aby s jeho pomocí dopravil Abraháma do ohně. Pak hranice vzplála a byla tak velká, že ji viděli i poutníci na den cesty vzdálení od města. Když plameny byly nižší, přikázal Nimrod vystřelit Abraháma do ohně. Bůh však poručil ohni, aby byl chladným a bezpečným pro Abraháma - a oheň se změnil ve vodu a Abrahámovi se nic nestalo. Z uhlíků se pak staly ryby, které v jezírku plavou dodnes. Pokud v areálu najdete ještě jedno jezírko s rybami, pak je to Aynzeliha gölu, na místě, kam dopadla Nimrodova dcera Zeliha. Byla tajnou Abrahámovou příznivkyní a rozhodla se zemřít s ním. A jak že to dopadlo s Nimrodem? No, tak to dopovíme, stojí to za to.

na tržišti

Když Abrahám odešel se svými příznivci do Haranu, zjevil se Nimrodovi anděl a vyzval jej, aby přijal Boha. Nimrod odmítl - však je sám bohem, ne? - a vyhlásil Bohu válku. Soustředil velkou armádu a čekal na příchod protivníka. Bůh seslal proti nim tak velkou armádu komárů, že zakryla Slunce a nastala tma. Komáři se vrhli na vojáky a sáli jim krev tak dlouho, až byli všichni mrtvi. Nimrod na svém rychlém koni unikl do pevnosti, utěsnil všechny otvory a radoval se, jak na Boha vyzrál. Zapomněl ale na klíčovou dírku.

Tou se dovnitř dostal chromý komár. Nosem vlezl králi do hlavy a začal mu okusovat mozek. Král pocítil nesnesitelnou bolest, popadl palici, a začal se mlátit do hlavy. Komár přestal a král nabyl přesvědčení, že mu palice přináší úlevu. Kdykoliv komár začal hodovat, poručil král sloužícím, aby jej mlátili palicí do hlavy. Komár hodoval čtyřicet dní, než se sloužícím podařilo definitivně vyrazit králi mozek z hlavy.

unavený prodavač

Však jsem říkal, že to stojí za to. A neptejte se mne, proč musel být ten komár chromý. Prohlédli jsme si některé z mešit - bylo tam chladněji než venku - a pak jsme se odhodlali k výstupu na pevnost. Zaplatili jsme každý 6TL a po schodech jsme se vlekli nahoru ke sloupům, abychom zjistili, že tam nic jiného není. 1200 let staré zdivo mne dnes nechávalo lhostejným. Byl odtud alespoň hezký výhled na město. Dolů jsme sešli tunelem vytesaným do skály - zase tu bylo trochu chladněji - a poobědvali jsme v jedné z mnoha restaurací. Cestou k hotelu jsme prošli několika uličkami starého města.

stará Urfa

Tiché domy ze žlutého kamene, místy na žluto natřené tvárnice, sem tam pěkně zdobené arkýře, stará dlažba, po které se občas mihla pestře oděná postava. Vrátili jsme se na hlavní, koupili si baklavu, ze které odkapával med a zapadli jsme do hotelu. Třiačtyřicet stupňů není moje teplota.

zbytky university v Harranu

Ale válejte se v pelechu, když jste tak daleko od domova a kolem je toho tolik k vidění. Sedli jsme do auta a vyrazili jsme k syrským hranicím. Nedaleko od nich je totiž vesnice Harran, o které se zmiňuje už Starý zákon.

Přijeli jsme do vesnice a neomylně jsme poznali hradby starého Harranu. A také jsme si nemohli nevšimnout smečky samozvaných průvodců, kteří zvětřili kořist. No fuj. To se radši podíváme po okolí. Zahnul jsem doleva podél náspů a za námi vyrazilo auto a motorka. Svítili, troubili. Zablikal jsem brzdovkami, že o nich vím, a jel jsem dál. Cesta se stáčela kolem areálu, který připomínal chudší Ani. Rozlehlý zvlněný terén, ze kterého jen sporadicky vyčnívala pobořená zeď.

doprava v Harranu

Auto a motorka pořád za námi. Minuli jsme areál a pokračovali do suché pláně. Motorka odpadla, auto se nás drželo jako klíště. Projeli jsme jednou vesnicí, druhou a pak jsem zastavil. Auto zastavilo vedle nás, vyběhl chlapík a začal nás přesvědčovat, že jedeme špatně. Proč? ptám se. Harran je jinde. Já vím, děkuji. Musíte jet zpátky!

Proč? Tady nic není! A co když to nic chceme vidět? Vy snad jste z Izraele, ne?! Izraelci jsou vždycky tak nedůtkliví a příkří! Nejsem příkrý, povídám, vím, kde je Harran, poděkoval jsem vám za informaci a chci jet tam, kde to zajímá mne, prosím, respektujte to. Chlapík ještě chvíli pyskoval, pak zalezl do auta a v oblaku prachu zmizel. Vrátili jsme se k Harranu, nechali auto na opačné straně, než čekali supi a vydali jsme se napříč areálem ke zbytkům ayyubidské univerzity - oblouk a věž. Byli jsme už blízko hlavní atrakce, domků se střechami připomínajícími včelí úly, a začaly se k nám stahovat děti, nabízející ohavné korále. Měl bych na tohle být zvyklý z Indie, normálně mne sociální cítění nutí nějakou šerednost koupit, dnes mi ale ztráta soukromí a role kořena k oškubání nevyhovovala. Otočili jsme se zpátky k autu. Jeden hošík se na nás přilepil a neustále ukazoval zpátky, jdete špatným směrem! Nejdeme, máme tam auto. Nevěřil. Tam nic není. Ale je, povídám, naše auto. Nevěřil, dokud ho neuviděl. Mimochodem, u dětí stačí na jejich "hello" odpovědět "merhaba" a vypadnou z kontextu a dají pokoj.

pevnost v Harranu

Stejně jsme jim neunikli. Zajeli jsme do turistické vesnice a u staré pevnosti nás odchytl mladík, že nás provede. Kolik? povídám. Málo, jsem student historie, pak mi něco dáte. Nicméně o padesát minut později mu 10 lir nestačilo, tvářil se hluboce uraženě a ani se nerouzloučil. Zřejmě neměl představu o příjmech v Čechách a myslel si, že my nevíme nic o platech v Turecku.

ukázkové harranské domky

Pevnost je směsice slohů všech možných dob a národů, které tu prošly. V základech jsme našli chrám boha Slunce s rovným stropem z bazaltových desek, konstruovaným stejně jako ten v klášteře Deyrulzafaran. A asyrské oblouky, římské oblouky, byzantské klenby.

hořící strniště v mezopotamské nížině

Ty ale byly většinou rozebrané, protože z malých cihliček se tak skvěle staví ty včelí úly na domcích. Vyslechli jsme si podivnou teorii o malé vížce coby gnómónu slunečních hodin uprostřed dvanáctihranné velké věže a rozumnější teorii o stájích ve třetím patře, protože smrad z velbloudů stoupá vzhůru.

Prohlédli jsme si vzorový tradiční dům, překvapivě prostorný a pohodlně zařízený, nám by ale přece jen vadila absence oken. Dali jsme si tam čaj a potom jsme vyrazili zpět do Urfy. Cesta nebyla příjemná, vítr zvedl prach a viditelnost se snížila. Stmívalo se. Z prachu se vynořovaly náklaďáky vysoko naložené balíky bavlny, jeli jsme pomalu.