kapitola 3.
V poušti Thár
 |
| Halem, starší z našich průvodců, sedlá velblouda |
Noc skončila okolo šesté, když zvuky probouzejících se domů v okolí nahradily noční psí rvačky. Stejně už byl čas vstávat - dnes začíná třídenní výlet do pouště. Takzvané velbloudí safari je jednou z hlavních atrakcí nabízených ve všech hotýlcích i místních cestovních kancelářích. Většinou si můžete vybrat ze dvou variant: Při první navštívíte v poušti několik svatyní a pokocháte se západem slunce na dunách u vesnice Sám, večer bude pro vás připravený folklórní program a spát budete v přístřešcích spolu s desítkami jiných turistů. Druhá možnost je prostší - pojedete krajinou a občas někde zastavíte.
 |
| i když zastavíte na zdánlivě odlehlém místě v poušti, za chvíli se objeví děti |
Co to všechno s sebou vezete, vždyť budete mít o vše postaráno? Máte toho víc než Japonci, hodnotil řidič terénní Mahindry naše zavazadla zredukovaná na to, co jsme považovali za nejnutnější. Nakonec jsme se do obstarožního klonu džípu složili, vůz vykodrcal z města a zamířil na jihozápad. Řidič odemkl kastlík na přístrojové desce a do radia v něm umístěného vrazil zaprášenou kazetu.
 |
| Khan a Halem nakládají bednu s balenou vodou |
Indiá Indiá, aj lav maj Indiá, místní popmusic soutěžila s řevem motoru a do toho se nám řidič snažil vysvětlit, že je Singh the Driver, tedy spíše Singing Driver. Kousek za městem zastavil na místě určeném pro spalování mrtvých. Suchá země, pár keřů, pohřební altánek a rozpraskaná planina táhnoucí se k vyvýšenině, kterou jako koruna obepínaly hradby džajsalmérské pevnosti.
 |
| přijíždíme k usedlosti Pithoraj |
Odkudsi se přiloudal mladý muž v kostkované košili a vysvětloval, že náleží k brahmínské, tedy nejváženější kastě, a jako důkaz ukazoval ušmudlanou tkaničku přivázanou kolem krku. Nechápal jsem, co má toto prohlášení znamenat - zda očekává dar či projev úcty či něco jiného. Snažili jsme se od něho dozvědět něco víc o tomto pohřebišti a výkopech opodál, jeho znalost angličtiny však byla velmi omezená.
Úzká asfaltová silnice nás vedla dál od města, občas jsme zahlédli chudé stavení o jedné místnosti či ženu nesoucí na hlavě nádobu, projeli jsme vesnicí až konečně po slabé hodince džíp odbočil ze silnice a zamířil k písečné duně.
Jel tak vysoko, až kola začala prokluzovat a pak vypnul motor. Vystoupali jsme na vrchol duny a rozhlíželi jsme se kolem: nikde nic, jen duna a pod ní žlutohnědá pláň se sporadickými keři a stromky. Řidič vykládal z džípu krabice s potravinami a balenou vodou, pak se nad dunou objevila první velbloudí hlava následovaná dalšími čtyřmi a začalo být živo.
 |
Jeden z mužů doprovázejících velbloudy rozdělal z několika klacíků na duně oheň a začal vařit vodu na čaj a opékat tousty k naší snídani, další se věnovali nakládání velbloudů. Pojídali jsme tousty s medem, ovoce a sušenky a sledovali přípravy našich příštích dopravních prostředků. Velbloudí hřbet byl napřed pokryt značně použitými dekami, na ně přišla dřevěná konstrukce sedla uvázaná pod břichem velblouda provazy, přes sedlo vpředu další deky pro sezení a vzadu náklad. To už se společnost na duně rozrostla i o děti. Je pozoruhodné, že ať jsme zastavili na sebeopuštěnějším místě, během pár minut se objevily nějaké děti. A ať přišly ze sebechudšího stavení, byly čisté a zjevně netrpěly podvýživou. Ke spokojnosti jim stačilo hodně málo: úsměv na tváři dokázaly vykouzlit prázdné pet lahve od vody, které pro ně průvodci schovávali.
 |
| Khan připravuje oběd... |
Nasednout na ležícího velblouda není těžké, náročnější je to, co se děje potom. Sedlo se najednou prudce nakloní dopředu, až máte pocit, že nutně musí následovat kotrmelec přes velbloudí hlavu, pak ale se začnou rozkládat i přední nohy, země pod vámi je dál a dál a v centru vašeho výhledu se ocitne obludná hlava na dlouhém krku.
 |
| ...a my konzumujeme |
Nohy do třmenů spletených z provazů, do rukou opratě a je z vás pouštní jezdec. Opratě jsou spojené s kolíkem, který má velbloud v tlamě. S jejich pomocí otáčíte velbloudí hlavu do směru, kterým chcete jet. Když zatáhnete za oba konce, velbloud by měl zpomalit. Teoreticky. V praxi ale velbloud ví sám nejlíp, kudy má jet, jeho náklad mu do toho nemá co mluvit. Uznává jen autoritu velbloudářů.
 |
| |
Zvířata rozvážně vykročila, jedno za druhým sestupovala z dun a zamířila plání k jihozápadu. Můj dopravní prostředek se kýval, občas uškubl listí z keře aby měl co žvýkat, v jeho krku chrčelo jako ve vyschlé vodovodní stoupačce a z opačného konce vypouštěl plyny. V podobném rozpoložení byli i ostatní velbloudi. Slunce už stálo vysoko na bezmračné obloze a pražilo. Sedlo tlačilo a marně jsem se snažil najít pohodlnou polohu. Už po pár minutách mi bylo jasné, že se odřeninám na vnitřní straně stehen (i výše) nevyhnu. No, to bude zase zážitek. A to jedeme na tři dny! Čí to zase byl nápad? Díky chmurným myšlenkám jsem si ani nevšiml, že se okolí změnilo, opodál je kousek obdělané půdy a před námi stavení osady Pithoraj. Spíše samota než osada. Hliněný domek s dvorkem obehnaným hliněnou zídkou, pozoruhodné dřevěné dveře a na dvorku starší muž a kupa dětí. Usedli jsme na čistě umetenou zem dvorku a jako pohoštění jsme dostali překvapivě meloun. Kdo by řekl, že v poušti porostou melouny - ale je to tak, kromě prosa tu jsou i políčka melounů, které leckde rostou i divoce. Ty ale mají malé plody a slouží na přilepšení velbloudům. Velbloudář nám tlumočil přání vesnična: léky proti bolesti. Inu, ibalgin snad neublíží.
 |
 |
 |
| kdopak tu nechal ty stopy? |
aha, tenhle! |
duny Džabia |
 |
| cesta pro vodu |
Blížil se čas oběda. Jakpak se velbloudáři vypořádají se slibem plné penze? Inu, jednoduše. Zastavili jsme v mělkém písčitém údolí. Průvodci odsedlali velbloudy a vypustili je na pastvu a deky z jejich zad nám rozprostřeli do stínu pichlavého keře. Jako předkrm opět ovoce - banány, jablka, papája, ananas. Na ohni se ocitl hrnec s olejem, ve kterém pro nás usmažili obří křupky a než jsme se s nimi vypořádali, byl tu další chod na nerezových talířích:
 |
| dohled |
dušená zelenina a placky čapátí pečené na pozoruhodném kusu zprohýbaného očouzeného plechu, který snad byl kdysi pánví, dnes by si však jistě zasloužil pozornost archeologů. K pití balená voda, co hrdlo ráčí. Nádobí se po jídle umylo hrstí písku. Kupodivu nikdy neskřípal v jídle. Největší žár jsme přečkali ve stínu, potom průvodci přivedli velbloudy a nám nezbylo než znovu do sedel. Odpoledne se jelo už svižněji, občas jsme zažili i lehký klus. Velbloudáři jedoucí na jednom zvířeti vypadali spokojeně a mladší z nich, který se nám představil jako Mister Khan, občas prozpěvoval táhlou melodii, jejíž rytmus ladil s chůzí velbloudů. Khan mluvil anglicky, vařil a vypadal důležitě. Jeho starší kolega byl skomnější a držel se v pozadí. Jak se jmenuje, ptali jsme se Khana. Halem. Mister Halem? Ne, Halem. Proč on je Mister Khan a kolega jen Halem nám ale nevysvětlil.
Písek vystřídala pláň černých kamenů, vegetace ubylo. Zastavili jsme u vesnice Uga, aby se velbloudi mohli napít z kulaté betonové nádrže.
 |
| host na snídani |
Možná že velbloud vydrží několik dní bez vody, naše zvířata však dostávala napít kdykoliv k tomu byla příležitost. Kameny přešly zase v písek, slunce se klonilo k obzoru a my jsme dorazili k dunám Džabia. Dnes se dál nejede. Duny jsou částečně zarostlé a na jejich úpatí jsou u domků s rákosovými střechami chudá políčka, opodál se pasou kozy a ovce. Od domků přiběhlo několik ostražitých a plachých psů a občas se stavil i některý z místních, aby prohodil pár slov s průvodci. Povečeřeli jsme dhál, čapátí a rýži, zapili uzeným čajem \* a uložili jsme se ke spánku. Nad hlavou nám svítily tisíce hvězd a pod sebou jsme měli deky, které přes den tvořily sedla. Od západu vál chladný vítr a teplota spadla z denních pětatřiceti někam lehce pod dvacet stupňů.
 |
| a zase sedlání |
Noc pod dozorem psů byla klidná. Ráno jsme vyklepali z dek velké černé brouky, posnídali a okolo deváté vyrazili na další cestu. Dnes se mi jelo líp - buď jsem si zvykl, nebo bylo sedlo lépe srovnané. Tvářnost krajiny se nezměnila - okolo vesnice (ta první dnes se jmenovala Hadžarsinkighani, to -ghani značí malou vesnici) suchá obdělaná půda s obilím a melouny, kupky sušené píce pro velbloudy (ne tráva, ta tu neroste), dál osamělé stromy a keře a pak zase kamenitá pláň či písek. V dálce jsme zahlédli několik divokých savců, snad gazel, na obloze kroužili dravci, na stromech posedávaly šedivé vrány a ze křoví se ozývaly hrdličky. Když k tomu přidáme ještě malou veverku, varana, kterého jsme našli v jedné z vesnic a otravné drobné mušky posedávající na velbloudech, máme základní přehled o životě v poušti.
 |
 |
 |
| ve vesnici Hadžarsinkighani |
Dnes jsme směřovali převážně východním směrem. Průvodci nám tvrdili, že jsme včera urazili 50km, nám se to ale nezdálo. A ani nám na tom vlastně nezáleželo - neměli jsme určitý cíl, chtěli jsme vidět poušť Thár a její obyvatele zblízka. A tak nás průvodci dovedli do další vesnice. Osadu Čitoraj tvoří několik hliněných domků o jedné místnosti, ve které je jednoduché lůžko a pár drobností. K životu opravdu není třeba mnoho. Vesnice byla vylidněná, nikde ani noha. U louže za vesnicí se napájely ovce, kozy a velbloudi, ale opět nebylo vidět žádné lidi. Velbloudi se houpali dál a Khan se dal opět do zpěvu: do-kó-ma-té dé-ej dou, do-kó ma-té déj dou-ééé. Lituji, že diktafon zůstal v hotelu.
 |
| i velbloudi potřebují pít |
 |
| zařízení domků je skromné |
Okolo poledne jsme přejeli nízký kamenitý hřeben a za ním jsme zastavili na oběd. V mžiku u nás byly děti, nabízely melouny a pak přišla i jejich matka a žádala nás o mast na rány jednoho z dětí. Do pouště je, zdá se, třeba vyrážet s vybavenou lékárničkou. Khan připravil oběd a při jídle, aby řeč nestála, jsme se ho ptali, zda je ženatý. Ne, ještě ne, ale už mi rodiče vybrali nevěstu. Je ze stejné kasty jako já, ale musím napřed sehnat peníze. Z jaké jsi kasty a kolik musíš zaplatit, ptáme se.
A tak se dovídáme, že Khan je muslim a protože muslimové mohou svou ženu za určitých okolností zapudit, musejí za ni rodičům platit. A není to nijak málo - sto tisíc rupií. Pro srovnání: velblouda pořídíte za 15-20 tisíc a Khanův plat je 1200 (plus to, co dostane od turistů, nezapomíná dodat). Nájem bytu v Džajsalméru přijde alespoň na 2000 rupií a proto bydlí na vesnici, kde neplatí nic.
 |
 |
 |
| na pastvě |
zastávka na oběd |
prostě poušť |
Odpoledne jsme už nejeli dlouho - k dunám Bakhrani to bylo jen kousek. Pod dunou stojí dva domky, ze kterých hned přiběhly děti a starší chlapec pomáhal Khanovi s přípravou večeře. Na závěr zbylo i na něj.
 |
 |
 |
| večerní odpočinek |
trocha romantiky |
vzdálená civilizace |
Noc byla podobná té předešlé, snad jen těch černých brouků bylo víc než včera a byli vlezlejší.
Další den dopoledne jsme dorazili do cikánské vesnice Dhanua.
 |
Tři domky byly rozpadlé, čtvrtý opravený a vzorně uklizený a mladá těhotná žena natírala jeho stěnu žlutou hlinkou. Dnes přece začíná svátek světel díválí, tak chce udělat manželovi radost.Ptali jsme se Khana, jak pozná, že jsou to Cikáni - vypadali stejně jako jiní vesničané, i oblečení mají podobné a žena nosí stejné náramky jako ostatní vdané ženy. Oni nebydlí na jednom místě, vysvětloval Khan, oni kočují. A tady našli opuštěné domy, tak si je opravili, ale pak zase půjdou dál. Neobdělávají půdu. A jedí maso! Kde ho berou, ptáme se. Oni třeba mají vycvičené psy, kteří pro ně na povel loví. A jaké maso jedí? Co se dá, třeba ovce, kozy, tygry, vžívá se Khan do role vypravěče. Tygry? No, když jsou zesláblí. Tak tady moc tygrů není a psy také nevidíme. A kde je manžel té ženy? Ten je ve městě. Krade? ptáme se. Ne, to rozhodně ne! To by nemohl. On žebrá a lidé mu dávají jídlo.
 |
| vesnice Dhanua |
Náš výlet do pouště se chýlí ke konci. Směřujeme teď k severu a před námi na kopci jsou složené jakési bílé a oranžové válce. Za chvíli v nich rozpoznáváme připravené konstrukce větrných elektráren, jaké jsme už dříve viděli na vzdáleném obzoru. Krajina pod kopcem je zelenější a obdělaná, projíždíme mezi políčky a zastavujeme k poslednímu obědu. Záhy k nám přichází dívka ve svátečních zelených šatech, na rukou brášku a za ní se schovává mladší sestra.
Chce prázdné lahve. Nechává se fotografovat a říká si o propisovačku. Tváří se vážně a důstojně a odolává všem pokusům vyloudit na její tváři úsměv. Umí pár slov anglicky, chodí přece do školy, a umí se i podepsat. Tak nám napiš svoje jméno. Novou propisovačkou píše na kousek papíru latinkou: Looni. Rozhodně víc, než já dokážu jejich písmem. Dostává sladkou tyčinku a stěhuje se i s bráškou na naši deku, kouká, co by se dalo ještě dostat. Říká si o peníze a když odmítneme, sebere se a zmizí i se sourozenci mezi keři.
 |
| pouštní jezdci |
Po obědě nasedáme naposledy na velbloudy a pak už to je rychlé.
 |
| večeře u Desert Boy`s |
Po slabé hodince jízdy je tu vesnice Bhu a duna, na které jsme začínali. U její paty čekal tentokrát sám šéf se svojí terénní Toyotou, ani nebyl čas pořádně se rozloučit s Khanem a Halemem a už jsme jeli zpátky do Džajsalméru. Tam na nás čekaly v Chandra Niwas dva pokoje se sprchou. Než jsme se zcivilizovali, setmělo se a pak už jsme seděli na polštářích na střeše Desert Boy's, jedli indickou pizzu a popíjeli studenou pepsi. Ploché střechy ve městě pod námi byly na oslavu svátku díválí osvícené stovkami svíček a každou chvíli odněkud vylétla barevná rachejtle. Tak daleko je najednou první nekonečná hodina na hřbetě velblouda, noc na duně pod hvězdami i Khanovo do-kó ma-té déj dou-ééé.
\* Uzený čaj není žádná indická specialita. Vznikne tehdy, když vodu na čaj pomalu vaříte v nezakryté nádobě na ohni. Výsledný nápoj je pak cítit kouřem, je prostě ...uzený.
kapitola 4: Zpátky v Džajsalméru
cestopisy
travels in pictures
